„Naším terminálem prošla pomoc z více než 30 zemí světa,“ říká zástupce šéfa terminálu Zaal Mikava. „V bednách jsou především přikrývky, léky a stany.“ Vysokozdvižný vozík právě nakládá na malý nákladní vůz hnědé papírové bedny. Mikava na ně ukáže a dodá: „Ty jsou z USA, dovezli je dnes v noci.“ Právě humanitární pomoc z USA byla zřejmě jediná, která vyvolala kontroverze – na jedné straně očekávání a na straně druhé pochybnosti.
Pokračování na straně 6
Konflikt kvůli lékům...
Dokončení ze strany 1
Gruzínci americké rozhodnutí o vysílání pomoci vojenskými transportními letouny C-17 a zároveň o lodním transportu pochopili jako signál ochoty Washingtonu začít se více angažovat v podpoře Gruzie ve sporu s Ruskem. A to nejenom diplomaticky jako doposud, ale i prakticky.
Rusové naopak přišli s obavami, že USA neposílají do Gruzie pouze humanitární pomoc. Jinými slovy naznačili, že americké dodávky jsou pouze zástěrkou pro dodávky jiného, zřejmě vojenského, materiálu. Prezident USA George W. Bush ale očekávání Gruzínců poněkud zchladil, když odmítl, že by Spojené státy chtěly ve sporu jakkoli vojensky intervenovat. Nicméně i přesto jde o důležitý signál. Zároveň ale není jasné, jestli se americká pomoc dopravovaná po moři dostane do Gruzie, protože v gruzínském přístavu Poti se včera objevili ruští vojáci.
Jednou ze zemí, která přispěla humanitární pomocí, je i Česko. Včera ji do arménského Jerevanu přivezl Airbus české armády. Šlo o dodávku krve, krevní plazmy a obvazů. Dodávka byla poté po zemi přepravena do Gruzie a věnována jedné transfuzní stanici. Je otázka, do jaké míry bylo rozhodnutí ministerstva zahraničí o darování krve, plazmy a obvazů konzultováno se skupinou agentur OSN, nevládních organizací a zástupců gruzínských ministerstev. Tato skupina funguje od minulé neděle a jejím úkolem je zjišťovat skutečné potřeby lidí v nouzi a koordinace pomoci. Ne, že by se krev nedala využít, ale nyní je potřeba něco jiného.
„Uprchlíkům se nedostává především jídla a přikrývek. A navíc jsou problémy s distribucí tohoto materiálu,“ říká pracovník ministerstva pro uprchlíky Givi Cotniašvili. Jeho slova potvrzují i další lidé z terénu, například pracovníci úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Jídlo samozřejmě nemá smysl vozit, ale přikrývky, stany či léky byly během tohoto týdne žádanějším zbožím. „Zatím poskytujeme pomoc z našich skladů, ale ta pomalu dochází,“ tvrdí Christoph Bierwirth z UNHCR. „Jsme optimističtí v tom, že boje brzy přestanou. Problém je v tuto chvíli s Jižní Osetií, kam nemáme žádný přístup.“ Například včera ze skladu UNHCR v Tbilisi vyrazilo nákladní vozidlo do 13. tbiliské školy, kde přebývají uprchlíci z různých míst Gruzie. Každý z nich dostával přikrývky, nádobí a plastové nádoby na vodu. Šlo o jednu z několika včerejších dodávek pomoci potřebným, kteří nemohou jít k příbuzným, takže jsou odkázáni na pomoc gruzínské vlády, OSN a nevládních organizací. Podle Bierwirtha požádalo o zajištění ubytování 22 tisíc z odhadovaných 95 tisíc uprchlíků.
Přímo na místě se účastní aktivit koordinační skupiny i český Člověk v tísni. Ta má v Gruzii kancelář a zabývá se zde rozvojovými programy. Nyní k tomu ještě přibyla humanitární pomoc. „Provádíme odhad situace a potřeb lidí, kteří uprchli z konfliktních zón,“ říká vedoucí mise Karolína Pličková. „Určujeme, co je zapotřebí a to je pak dovezeno a koordinujeme nabídky jednotlivých států, aby nevznikal chaos. A pak je hodně důležitá distribuce pomoci. Problémem ovšem může být zajištění bezpečnosti.“
O autorovi| František Šulc, zvláštní zpravodaj LN v Gruzii
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
