Analýza období transformace není jednoduchá ani jednodimenziální. Jednou věcí byly vědomé záměry hlavních protagonistů těchto hlubokých společenských pohybů, druhou skutečný vývoj na základě velmi kompromisních a rozporuplných transformačních pohybů, které nebyly – a ani být nemohly – realizací „inteligentního plánu“ kohokoli z nás. Na to byla naše země už dostatečně demokratická, žádný takový plán či projekt nebyl možný.
I dnes považuji za nutné obhajovat jako nutné východisko přirozený konflikt konkurenčních politických i ideologických vizí a zdůrazňovat problematičnost nám stále slibované nepolitické, tedy svou podstatou bezkonfliktní metavize. I dnes bych proto kladl důraz na to, že se máme spíše snažit o to, aby onen „průnik vizí“ v naší zemi nebyl prázdnou množinou, než abychom měli aspirace přijít s nějakou bezkonfliktní metavizí.
Tuto diskusi uvedu osobní vzpomínkou nad okolnostmi vytváření textu „Co chceme“ na přelomu listopadu a prosince 1989 v Laterně Magice, který se měl stát prvním programovým dokumentem velmi rané fáze existence Občanského fóra. Většinu lidí tam tehdy shromážděných spojovalo hlavně to, co nechtěli. Nesmírně se lišili v tom, co chtěli. Rychle jsem pochopil, že – chci-li koncepci toho, co chceme, ovlivnit – musím nabídnout, že se tento text pokusím nastylizovat a pak do něj nechat vnášet dílčí úpravy, nikoli opačně. Přidali se ke mně sice trochu „jinak myslící“ Petr Pithart a později tragicky zemřelý Josef Vavroušek, neboť i oni dva pochopili, že musí vzniknout i nějaký program pozitivní. Tím se lišili od většiny tam shromážděných. Když byl text velmi opatrně a kompromisně napsán a když jsme ho předložili ostatním, vyvolal mezi majiteli negativní vize velkou (a velmi konfliktní) diskusi, která hrozila tím, že nebude přijato vůbec nic. Byl donekonečna přepisován, změkčován a rozmělňován. Pozitivní roli v této kritické chvíli sehrál Petr Miller, který v situaci, kdy hrozilo, že nebude přijato nic, řekl, že on předloženému textu rozumí, že tomu budou rozumět i „jeho“ kováci z ČKD a že je třeba text tohoto typu co nejrychleji přijmout a jít dál. Jeho „chlapsky“ rezolutní postoj zapůsobil.
Když se na tento text dívám dnes, nezdá se mi být dost silný a říkám to i s vědomím toho, že byl psán tužkou v chaosu kakofonie hlasů druhého podzemí Laterny Magiky. Hned v úvodu se v něm např. mluvilo o „neúčinnosti“ dosavadního systému, což se mi zdá být neuvěřitelně „jemným“ výrazem. Zrovna tak absurdní se mi zdá výtka, že společnost svými mechanismy „nereagovala“ na měnící se podmínky. To byly stále ještě spíše perestrojkovské než transformační argumenty. Pikantní je i to, že se to psalo ještě v momentu formální existence starého systému. Říkalo se tam proto nikoli náhodou, že „monopol KSČ… vytváří nespravedlivý vazalský systém“, slovo „vytváří“ stále ještě bylo v přítomném, nikoli minulém čase. I to už se dnes zdá téměř neskutečné.
Další ukázku otiskneme v sobotních LN
