Skanzen stalinismu hrozí světu. Má smysl s ním jednat, jak to chce Luboš Zaorálek?
Začněme malým testem. Který český aktivní politik pronikl na cizí poštovní známku? Václav Havel, napadne asi každého. Jenže Havel už není aktivním politikem a ať hledáme, jak hledáme, na internetu jeho zoubkovaný obrázek stejně nenajdeme, nepočítáme-li ty české. Ne, správná odpověď zní europoslanec za KSČM Vladimír Remek. V roli prvního československého kosmonauta ho najdeme na známce Severní Koreje.
Severní Korea v médiích až příliš často zaplňuje rubriku bizar. Není divu. Pro Čechy, kvitující v klidu a blahobytu dvacáté výročí pádu totality, je to tak trochu zábavný skanzen stalinismu, jakási zkumavka vývoje, kam až může fantazie dospět.
Severní Korea symbolizuje autarkii, naprostou soběstačnost - takže je zemí širokých dálnic, ale žádných osobních aut, zemí největší armády v poměru k populaci, ale bez volného pohybu lidí, zemí profízlovanou od sklepů až po půdy, ale bez možnosti normální lidské komunikace i bez mobilních telefonů. Je první komunistickou dynastií na světě. Před patnácti lety nahradil zemřelého Kim Ir-sena jeho syn Kim Čong-il a ten včera jmenoval nástupcem zase svého syna.
Chánův pozdrav Pchjongjangu Jak to, že ta bizarní a směšná země dospěla k jaderné technologii? Jak to, že už podruhé vyzkoušela atomovou bombu? Jak to, že má k dispozici raketové nosiče?
Tady se dostáváme od bizaru k vnímání reálné hrozby.
Ta směšná země může znervóznit Japonce, když nad jejich hlavami testuje své rakety, ale nám může být ukradená, zapomeňme na ni.
Tak nějak lze shrnout většinový český názor. Jenže realita je jiná. Ta „směšná země“ přispívá k šíření neklidu a nebezpečných technologií až tam, kde to skutečně pálí i nás.
Úplně natvrdo to vyšlo najevo před pěti lety. A ti, kteří stále nadávají na Bushův nápad americké invaze do Iráku, by si mohli připomenout pár detailů. V prosinci 2003, těsně po zatčení Saddáma Husajna, dala Kaddáfího Libye svůj program vývoje zakázaných zbraní k dispozici mezinárodní kontrole.
Již v lednu odtamtud Američané přivezli výkresy bojových hlavic, o kterých byli přesvědčeni, že pocházejí z dílny „otce pákistánské jaderné bomby“ dr. Abdula Kádira Chána. A začátkem února 2004 si týž dr. Chán nasypal popel na hlavu v pákistánské televizi: podílel se na šíření jaderné technologie do Íránu, Libye a Severní Koreje, ale dělal to sám a o své újmě. To nebyl zanedbatelný „vedlejší zisk“ války v Iráku.
Věří někdo „čestnému chánovskému“, že pákistánská vláda o jeho aktivitách nevěděla? Těžko říci. Chán je navíc rozvíjel za vlády Západem milované prezidentky Bhuttové. Jisté však je, že už pět let máme potvrzeno to, o čem se předtím jen šuškalo. Pákistán provozoval se Severní Koreou barter - vyměňoval své jaderné know how za raketovou technologii (původem z Číny). Pokud jste se tedy divili, kde mohl severokorejský režim, neschopný uživit vlastní obyvatele, vzít jadernou technologii, tak se nedivte.
Jak z toho ven? Jak tu hrozbu dostat do přijatelných mantinelů? To je teď jádro problému. OSN vyhlásila už po prvním jaderném testu Pchjongjangu sankce, ale ty se míjejí účinkem. Amerika to zkouší po dobrém už od Clintonových časů - potraviny a lehkovodní reaktory výměnou za severokorejskou racionalitu. Neúspěšně. A že by teď Hillary coby ministryně zahraničí uspěla více než před deseti lety její manžel v Bílém domě? Na to by výplatu nikdo nevsadil.
U nás sází na jednání se Severní Koreou ČSSD se svou politikou „všech azimutů“. Jak by vypadala ve vládní praxi? Před čtyřmi lety to naznačil Lubomír Zaorálek, když vedl poslaneckou delegaci do Pchjongjangu: Byla jednání úspěšná? - Určitě. V konkrétní výsledky nešlo doufat. - Má tedy smysl dále tam jezdit? - Určitě. Spíš bych se bál opaku. Je cenné říct jim do očí, co si o nich myslíme. Tak Zaorálek odpovídal na otázky Respektu.
Jenže ta hlavní otázka stojí dnes jinak. Touží ten, kdo už dvakrát vyzkoušel atomovou bombu, aby mu někdo říkal do očí, co si o něm myslí? Tady nejde o příměří, jak o něm spekulují média, ale o možnost vyvíjení tlaku na Pchjongjang. A tu možnost má pouze Čína, zásobující Severní Koreu energií i potravinami. Chce Západ urovnat hrozbu z Pchjongjangu? Nechť udělá politický obchod s Čínou. Nepěkné řešení, ale lepší není.
Směšnost a hrůza jsou sestry, říkával filozof Ladislav Klíma. Na Severní Koreu to sedne. Tak když už Praha její politiku neovlivní, nemusí jít Kimům na ruku vlezlými nabídkami jednání.
***
Možnost vyvíjet tlak na Pchjongjang má pouze Čína, zásobující Severní Koreu energií i potravinami. Chce Západ urovnat hrozbu z Pchjongjangu? Nechť udělá politický obchod s Čínou.
O autorovi| e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz ; Zbyněk Petráček komentátor LN
