Ruth Bondyová, spisovatelka žijící v Izraeli, vydává knihu Potulné kořeny na téma česko-židovských vztahů.
Čtivost a zábavnost jsou v její knize provázány s historickou ranou šoa, přičemž kapitoly o židovském humoru či o Češích vyznamenaných titulem Spravedlivý mezi národy jsou naprosto nové.
Ruth Bondyová je především izraelská spisovatelka a novinářka, jejíž původní dílo již bylo patřičně ozdobeno mnoha cenami. Její kořeny jsou ovšem české, narodila se v Praze a ku potěše českých čtenářů též ve své původní vlasti v posledních letech vydala řadu knih.
A pokud sama píše, že její čeština je po desetiletích pobytu v Izraeli „poněkud zrezivělá“, nevěřte jí, jde o novinářskou licenci, které se autorka, po více než třicet let články a sloupky přispívající do izraelských deníků, prostě neubránila.
Kniha Potulné kořeny dokazuje, že výborná čeština je v případě Ruth Bondyové nejen veskrze poznaným a milovaným jazykem dětství a mládí, je i významným pracovním nástrojem.
Němcová, Hašek, Čapek, Seifert, to jsou ti průvodci a inspirátoři z rodičovské knihovny, přičemž svoji češtinu Ruth Bondyová tříbila překladatelským dílem, které dnes zahrnuje na třicet položek. Od Haškova Dobrého vojáka Švejka, Oty Pavla, Hrabala, Kundery, Havla až k prózám Jana Jandourka či Michala Viewegha.
Překládání a vydávání knih čili „literární byznys“ je také tématem kapitoly z nejnovější knihy, přičemž autorka potvrzuje, že pravidla nakladatelské rulety, totiž jaký kniha bude mít úspěch, jsou skutečně tajemná.
„Člověk nikdy nemůže vědět,“ dodává k tomu Bondyová, snad s potutelným úsměvem, a ono to trochu zní jako nějaké chasidské pořekadlo. Výrazný úspěch nyní v Izraeli ale nemá nikdo z jmenovaných českých autorů ani z tuctu těch dalších, kteří hebrejsky vyšli, ale jak píše Bondyová: „Stal se zázrak“ a knihou roku 2010 byl v Izraeli devadesát let starý Zahradníkův rok Karla Čapka, který se dva měsíce držel na listině bestsellerů, přičemž kritiky byly samé superlativy.
Žasne sama překladatelka, Čapkova kniha je „botanickou křížovkou“ a v „Izraeli je prostě málo vášnivých zahrádkářů, jiné klima, úplně jiné rostliny“.
Poslední chvíle Potulné kořeny ale nejsou pouze čtením pro vášnivé knihomoly. Autorka popisuje přistěhovalectví do Izraele od časů putování z Čech a Moravy do Svaté země po předválečné sionistické hnutí, situaci po obsazení Čech a Moravy, tedy krutou dobu, kdy Britové pro ohrožené Židy z celé Evropy vydali celkem 15 tisíc přistěhovaleckých povolení ročně. Jedním z těch oněch dvou tisícovek šťastlivců, kteří uprchli na poslední chvíli, byl tehdy i Max Brod... Osudy českých Židů ve státě Izrael jsou psány s lehkostí, je to beletrie, ne historická práce.
Všechny ty dobrodružné a mnohdy – kvůli vraždění Židů za války – i drastické příběhy, tu mají také vesměs společné, šťastné vyústění, totiž: přijetí. A také úspěch, ať už sledujeme dráhu mladíků, kteří se opět v poslední chvíli zachránili z vyhlazovacích táborů a octli se kdesi v poušti při stavění kibuců, univerzitní profesory či bohaté průmyslníky, včetně jediného českého miliardáře.
„Židé z Čech a Moravy měli velkou výhodu. Nevyvolávali antagonismus jako příchozí ve statisících z Rumunska, Maroka či Ruska. Prostě jich bylo málo,“ vysvětluje nám společenský vzestup našinců Bondyová, možná opět s potutelným úsměvem, abychom si snad nemysleli, že příchozí z Čech museli být nutně vybaveni především těma zlatýma českýma rukama.
Černý humor ghetta Na svižné, někdy až lehkovážné líčení rozdílů a příbuzností mezi Izraelci a Čechy, ať už to jsou pozdravy, mravy řidičů, či dokonce dlouhé a štíhlé nohy českých žen proti tlustým nohám Izraelek, navazují kapitoly, při jejichž četbě zas tuhne krev.
Bondyová, která sama věznění v Terezíně a Osvětimi přežila, se totiž detailně a obsáhle věnuje specifickému, drastickému humoru, vtípkům, básničkám i příběhům, kterými si dodávali odvahy Židé v terezínském ghettu. Jeden špílec za všechny: Vším jsou vinni Židi a cyklisté! Proč cyklisté? A proč Židi?
A v té nejdramatičtější kapitole Bondyová popisuje osudy několika z oněch 118 Čechů, kteří za nezištnou a riskantní pomoc Židům za války získali izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy. Mnohá fakta a události jsou tu líčeny vůbec poprvé.
Snad právě pro ten zvláštní mix lehkovážného a navýsost otřásajícího je deník Ruth Bondyové knihou hodící se do turistického batůžku i do zšeřelé pracovny učencovy.
***
Ruth Bondyová: Potulné kořeny
Nakladatelství Franze Kafky, Praha, 2010
Kniha Potulné kořeny dokazuje, že výborná čeština je v případě Ruth Bondyové nejen veskrze poznaným a milovaným jazykem dětství a mládí, je i významným pracovním nástrojem. Němcová, Hašek, Čapek, to jsou ti průvodci.
Všechny ty dobrodružné a mnohdy i drastické příběhy tu mají také vesměs společné, šťastné vyústění. A také úspěch, jako v případě mladíků, kteří se zachránili z vyhlazovacích táborů a dostali se do kibuců.
