PRAHA Sice trochu nečekaně, ale zato nadmíru razantně zalátal mezeru po Jakubu Jandovi.
Z marastu české skokanské reprezentace se o víkendu vyloupl jako deus ex machina Roman Koudelka a svým osobitým stylem si ve Světovém poháru doplachtil ke dvěma famózním čtvrtým místům.
„Má velký dar od boha a vrozenou dynamiku. Vzpomínám si, že už někdy v jeho čtrnácti letech při testování ohromil obrovským výskokem,“ nediví se Koudelkovým výkonům Jakub Jiroutek, v minulé sezoně asistent reprezentačního trenéra Richarda Schallerta.
Koudelku už sice začal zdravit i Janne Ahonen, nicméně osmnáctiletý mladík z Lomnice nad Popelkou, který se narodil čtyři měsíce před sametovou revolucí, zůstává dál svůj. Tedy skromný, snad až ostýchavý...
Leccos musím zlepšovat „Ještě musím spoustu věcí zlepšovat,“ vykládá. „Rezervy vidím hlavně v letové fázi. Po odrazu musím mít zpevněné nohy, ale vršek od pasu nahoru zase uvolněný. Tohle se mi ještě nepodařilo zvládnout, ale pracujeme na tom,“ vysvětluje vycházející hvězda českého skoku. A co znamená ono MY?
Nenechte se vysmát. Schallert, jehož post se prý povážlivě kymácí, rozhodně nestojí za Koudelkovými úspěchy. O talent století se totiž stará v Lomnici Luboš Plecháč, kondiční trenér a manažer v jedné osobě a také Tomáš Posmyk. Ten zase „Koudymu“, jak se momentálně jedenáctému muži ve Světovém poháru přezdívá, radí, jak si poradit na skokanském můstku.
Jak ale mladý Koudelka rozšifrovává záplavu odborných informací, proudících k němu ze všech stran?
„Vyslechnu si všechny názory, každý trenér se totiž ve svém náhledu trochu liší,“ povídá zvolna.
Luboš Plecháč také hledá uvážlivě slova... „Schallert posílá Romanovi tréninkové plány a on si něco přidává navíc...“
Před nedávnými závody Světového poháru v Trondheimu Koudelka dokonce telefonoval do vlasti, aby se svými trenéry konzultoval jisté technické problémy. Schallert mu zkrátka pomoci nedokázal...
„Něco pravdy na tom je, ale komu jsem volal, neřeknu,“ odpálil Koudelka horké téma kamsi za obzor.
A radši převedl téma na oslavu svých čtvrtých míst.
„V Lomnici jsem se svojí přítelkyní a kamarády vyrazil na taneček,“ vykládal zvesela. „Přesněji řečeno na věneček, jestli ještě víte, co to je,“ bavil se. „Ale popravdě, na parket jsem se moc nehrnul, spíše jsme jen kecali. A kamarádi se naštěstí o skocích se mnou vůbec nebavili...“
Včera složil na gymnáziu zdárně zkoušku z chemie, znalosti z dějepisu měl zase uplatnit v pondělí. „Paní profesorka ale onemocněla,“ hlásil napůl zvesela a napůl smutně. „Takže zkoušku nemám. No, vlastně ani nevím, jestli je to moje výhoda, či nevýhoda...“
Především na blížícím se Turné čtyř můstků se ale teprve prokáže Koudelkova příslušnost ke světové elitě. „Moc už se těším, že budu skákat v mančaftu s Kubou Jandou,“ přiznává. „Mně v nároďáku fakt moc chybí,“ povídá vážně. „Umí poradit, je to můj kámoš...“
