* Kdy jste naposledy porazil Lukáše Bauera?
Je tomu rok, měsíc a dva týdny, na Tour de Ski. V jednom ze závodů, kdy se potvrzovaly a odvolávaly výsledky. Bylo to takové to „odvolávám, co jsem odvolal a slibuju, co jsem slíbil“. Tehdy jsem sice dojel za ním, ale měl jsem lepší čas.
* Znamená pro vás úspěch ve skiatlonu jisté zadostiučinění z dosud nepříliš vydařené sezony?
Radost určitě mám, ale nevím, proč bychom měli mluvit o zadostiučinění. Celý rok jsme trénovali na mistrovství světa a taky jsme pořád někde hlásili, že je Liberec naším hlavním cílem. Závody Světového poháru představovaly pouze dílčí kroky. Jistě, třeba se nedařily zcela tak, jak jsme chtěli, ale nakonec forma, která tu měla být, tu je.
* Přivítal jste, že se ve skejtové části několik kilometrů spíše pochodovalo, než jelo?
Na začátku skejtu se přestalo jet, a to pro mě byla klika, protože jsem z tý klasiky přijel na přezouvání hodně cuklej. Měl jsem toho plný brejle. Takže, když se ten skejt hned na začátku „neopral“, tak to bylo docela fajn. Srovnal jsem se, pak už jsem si jel to svoje. Když se ale jelo pomalu i v dalším kole, to už mě spíš štvalo.
* Na rozdíl od Bauera jste na klasice sáhl pro lyže s mikrokontaktem. Nebál jste se rizika?
S trenérem Baranykem jsme to řešili, ale při testování to na lyžích s voskem nebylo ono. Vzal jsem mikro a chtěl jsem od servismanů vědět jediné - co se stane, když nastane nějaká dementní změna počasí. Když mi řekli, že bude ještě hůř, tak jsem se vyklidnil.
* Došlo vám, že jste si zřejmě v neděli vyjel finišmanskou pozici pro štafetu?
Vím, že závod byl do jisté míry nominační a já byl dost nervózní. Chceme jet štafetu o medaili a já bych byl hrozně nerad, kdyby se jela beze mě. Po dnešku si určitě začnu zase o trochu víc věřit, což mně pomůže. Jo, a možná si v úterý dám i sprint.
