Důvodem všech těchto „novot“ je slovenské šrotovné, které po vzoru Německa zavedla slovenská vláda. Třiatřicet milionů eur stačí při průměrné slevě 1500 eur na auto (dalších 500 eur musí slevit prodejce) na dvacet tisíc aut. Už na tom je vidět ekonomická nesmyslnost tohoto kroku, na Slovensku se ročně aut vyrobí téměř šest set tisíc, a dvacet tisíc jsou tedy jen tři a půl procenta produkce slovenských automobilek. Po poměrně pomalém rozjezdu začala tento týden na Slovensku panika. Prodejci oznámili, že nová auta, především nejlevnější modely, nemají. Na auto se šrotovným si musíte počkat do května nebo června a začalo se ukazovat, že peníze vyčleněné státem mohou brzy dojít. Aby lidé, kteří si už nechali auto sešrotovat, nepřišli o peníze (když už přišli o auto), vznikl oficiální pořadník, v němž už teď jsou stovky lidí. Husto je i kolem šrotovišť, která, jak se ukázalo, nedávají správná potvrzení, takže mnozí motoristé se musí pro ta platná vracet.
Přínos pro slovenskou ekonomiku je víc než sporný. Auta starší deseti let vlastní ti chudší. Ti z nich, kteří se zbaví starého auta a vezmou si od movitějších Slováků pár set eur, aby jim umožnili „podojit“ stát, na tom o pár měsíců budou hůř než dnes. Jako obvykle si za státní peníze pomohou ti, kteří žádnou pomoc nepotřebují, a nejhůř dopadnou ti nejchudší. Protože kdo z těch, kdo dnes jezdí po Slovensku víc než deset let starým autem, má na účtu šest osm tisíc eur na nové, byť se slevou? Nikdo.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
