Karel Žalud chtěl být státní zástupce. Psycholog Jiří Dan ale řekl: „Nedoporučuje se.“ Zdůvodnil to tím, že by „nebyl šťasten“.
PRAHA Už když Karel Žalud nastupoval na práva, měl o své budoucnosti jasno. Chtěl být žalobcem.
Jen co obhájil diplomovou práci, přihlásil se postupně do výběrových řízení, která na místa právních čekatelů vyhlásila tři krajská státní zastupitelství – v Praze, Ústí nad Labem a Plzni. Na každém kraji dělal písemný test z různých oblastí práva. Následoval ústní pohovor před komisí několika státních zástupců.
Přes všechna tři výběrová řízení Žalud prošel do posledního kola – tím je psychodiagnostické vyšetření. V Česku ho mohou dělat jen dva psychologové, Pavel Prunner z plzeňské právnické fakulty a Jiří Dan z brněnské pedagogické fakulty. Žaluda poslalo státní zastupitelství v Praze, kde bylo výběrové řízení nejdříve, za Danem do Brna. Dřív, než se dozvěděl výsledek testů, poslali ho k témuž psychologovi také z Ústí.
Krátce před datem druhého vyšetření zazvonil Žaludovi večer telefon. „Volal mi docent Dan,“ vrací se Žalud k událostem loňského října. „Chtěl, abych podepsal, že může použít výsledky z mého předchozího vyšetření. Trval na tom, že se k němu musím dostavit osobně.“ Žaludovi se chování psychologa zdálo divné. Začal se obávat, jestli po něm nebude za kladné stanovisko chtít třeba úplatek. Proto se rozhodl, že si schůzku nahraje.
K žádné žádosti o úplatek nedošlo, přesto byl Žalud rád, že má v mobilním telefonu nahrávku rozhovoru. „Dal mi stanovisko nedoporučuji. Ohodnotil mě ale takovým způsobem, že za jiné situace bych si řekl: To jsem ale dobrý,“ říká Žalud. „Teď mohu svým známým doložit, že mi neřekl nic špatného.“ Psycholog Žaludovi řekl, že je inteligentní, vitální, sociálně přizpůsobivý, má organizační talent a vyjednávací schopnosti. Jako jedinou slabinu zmínil, že „není odolný vůči monotonii“. „Z toho dovodil, že bych byl jako žalobce nešťastný, protože je to nudná práce,“ říká Žalud. S prací žalobce se rozloučil, dělá podnikového právníka. Moc psychologa, jehož dvě slova mu změnila budoucnost, ho ale stále udivuje: „Jako nějaký kouzelný dědeček rozhodl o mém štěstí.“
***
Zdůvodnění Co zaznělo Uchazeč o místo státního zástupce Karel Žalud si nahrál, proč mu psycholog Jiří Dan dal stanovisko „nedoporučuje se“: Dan: Moje vyjádření bylo nedoporučuji. Jste příklad jasně vyhraněného člověka, kterého hodnotím pozitivně. Nárokům státního zastupitelství byste se nějak přizpůsobil. Ale nebyl byste šťasten. Žalud: V čem spočívají moje předpoklady a nedostatky? Dan: Vaše předpoklady spočívají v tom, že jste člověk velice vitální, to je výrazná přednost, máte dost energie. A jste sociálně přizpůsobivý. Vy jste pro mě prototyp manažera. Slabiny. Nejste odolný vůči monotonii, kterou přináší povolání státního zástupce... Čili vy byste měl využít předností jako organizátor. Vy jste pro mě typický výkonný manažer. Žalud: Ale já jsem na práva nastupoval s tím, že budu státní zástupce. Dan: Dobře. Takže moje stanovisko znáte. Jste nadprůměrně výkonný, ideální jako vrcholový manager. Vitalitu máte, inteligentní jste, přizpůsobivý jste a umíte vyjednávat, jste vyjednavač. Sedět někde za stolem, to by vás nebavilo.
