Těch, kterým nejde správně vyslovit hláska r nebo sykavky, je naprosté minimum. Do logopedických poraden nebo logopedických tříd v posledních letech přicházejí hlavně děti s vážnější až těžkou vadou řeči. Je jich čím dál víc.
„Každý den mi volají noví a noví klienti, které k nám doporučili třeba dětští lékaři. Vidíme, že přibývá dětí, jež nemluví, začínají mluvit později, narůstá počet různých těžších vad a tím i potřeba po práci kvalifikovaných logopedů,“ potvrdila zlínská klinická logopedka Jitka Kováříková a s ní také další odborníci.
Je to vidět i na statistikách. Před pěti lety léčili logopedové ve Zlínském kraji přes pět tisíc lidí. S lehkými vadami jich bylo zhruba 1 500, se středně těžkými téměř 1 900 a s těžkými přes 1 600. V roce 2019 už pomáhali s lehkými i středně těžkými vadami 1 700 klientů a těch, kteří měli problémy ještě závažnější, bylo už 1 800.
Děti trápí nejen špatná výslovnost několika hlásek, ale také narušený nebo opožděný vývoj řeči, malá slovní zásoba, zaostávají i v grafomotorice. Více začínají mluvit třeba až ve třech čtyřech letech, potíže zhoršují vady sluchu i další neurovývojové vady.
S problémy se často potýkají i ve věku, kdy už mají nastoupit do první třídy, a pak odborníci v některých případech doporučují odklad školní docházky.
Už před povinnou tříletou prohlídkou u pediatra by měly děti používat slova i víceslovné věty, kolem třetího až čtvrtého roku znají více slovních druhů a slova dokážou říkat ve správném pořadí, v pěti letech by měly správně vyslovovat téměř všechny hlásky.
Pokud mají rodiče podezření na nějakou vadu, měli by se obrátit na klinického logopeda, který si dítě poslechne, zjistí, jak je na tom, a případně nastaví individuální schůzky.
Někteří rodiče vady řeči neřeší
„Je to celospolečenský problém. Mnozí rodiče vady řeči neřeší, obecně se hodně používají různé amerikanismy, více se komunikuje skrz techniku a tablety a děti v tomto prostředí přicházejí o přirozenou komunikaci v raném věku. Ani doma se často nemluví v celých větách, ale příkazech, které potlačují souvislou komunikaci. Děti pak neumí naslouchat nebo se naučit čtyřverší,“ poukázala vedoucí Speciálního pedagogického centra pro vady řeči a vady sluchu ve Valašském Meziříčí a koordinátorka logopedické péče Zlínského kraje Yveta Odstrčilíková.
Dětem pomáhají klinické logopedky na řadě míst v kraji, také existují specializované logopedické třídy v mateřských i základních školách, kde se zájemci pracují i vyškolení pedagogové a logopedky dojíždějí na konzultace.
Ve třídách si děti cvičí dýchání, sluch, zrak, motorické schopnosti, dělají jazyková cvičení a prostřednictvím hry zlepšují své komunikační schopnosti.
Například ve Vizovicích funguje logopedická třída ve školce téměř deset let.
„Když jsme třídu zakládali, měla jsem problém ji naplnit, rodiče si mysleli, že pak dítě bude mít nějakou nepěknou nálepku. Ale teď jsou většinou rádi, protože závažných vad je hodně u dětí různého věku, a když je vysoká poptávka, museli by rodiče někam za logopedem dojíždět. Teď je třída plná místních dětí, ty z okolí to musejí zkoušet jinde,“ upozornila ředitelka mateřské školy Ivana Petrů.
„Někdy je to tak, že rodiče nepovažují řečovou vadu za nějaký handicap, neřeší to, a až v pozdějším věku mají zájem, jenže pak to bývá složitější. Určitě by si potíží měli všímat dřív.“
Čekací doby na logopedy se prodlužují
Velká část procvičování, které je ke zlepšení nezbytné, je ale záležitostí rodiny. Čemuž moc neprospěla současná covidová pandemie, kdy logopedky kvůli onemocnění nebo karanténě nemohly děti přijímat v takové míře jako dříve. Individuálně někdy zařadily i online konzultace nebo cvičení.
„To je samozřejmě problém. Zájem o logopedy je obrovský, personál nestíhá, čekací doby se prodlužují. Ale jde to i přes počítač, nicméně je to opravdu náročné,“ doplnila kroměřížská logopedka Zuzana Hellerová.
Některé potíže se podaří odstranit během několika měsíců, s jinými zápasí děti i rok.
„Myslím si, že děti jsou pořád stejné jako dřív. Ale když se jim rodiče nevěnují, je to poznat. Proto je i pro vývoj řeči nejdůležitější udělat si na ně čas a třeba jim kromě pohádek s obrázky ukazovat a říkat říkanky, písničky, pojmenování obrázků, věcí kolem nás,“ zmínila Kováříková.
„Každý případ je ale jiný, někteří rodiče se dětem věnují moc a pravidelně cvičí, a přesto pokroky nejsou nebo to jde pomalu,“ dodala.
