Žák profesora Otakara Nejedlého a jeden z nejtalentovanějších krajinářů byl po ukončení AVU v padesátých letech převelen k Pomocným technickým praporům a ocitl se z líbezné krajiny rodné Litomyšle jako horník na Ostravsku, aby skončil v těžce zkoušené krajině mosteckých povrchových dolů. Poznáním této krajiny a lidí, spolu s nesmírně poctivým vztahem k malbě a barevnosti obrazů Vincenta van Gogha, započala jedna z nejzajímavějších a malířsky nejobjevnějších cest české krajinomalby. Kopecký byl novými zážitky zcela zaujat a začal do „své“ krajiny přivážet přátele a umělecké souputníky (byli mezi nimi Josef Sudek, Ivan Diviš, Emil Juliš, Karel Šiktanc a další). Kopeckého chalupa na Křižatkách se stala centrem nekončící inspirace krajinou, která se do té doby svému poznání bránila.
Odborníci, kteří malířovu tvorbu sledovali, si byli velmi dobře vědomi, že vyrůstá umělec nového výrazu, malíř evropského formátu, který vedle nových technologií objevuje a otevírá zcela nová témata a přitom přísně vychází z reality.
Maloval i žil vždy naplno Bohdan Kopecký mosteckou krajinu miloval a obdivoval takřka ve smyslu tělesného obcování. Karborundový prach nevstupuje do jeho obrazů jako formální objev, je organickou součástí vyjádření malíře, který svou lásku chce zprostředkovat všem citlivým divákům. Protože vždy naplno maloval i žil, zákonitě se v šedesátých letech, zvláště po srpnu 1968, dostal do konfliktu s politickou mocí. Na rozdíl od funkcionářů, pro něž byla proklamace vztahu k hornickému Mostecku pouze berličkou k získání osobních prebend, Kopecký věděl, proč má tuto krajinu pod kůží a co její poznání stojí. Mocenské a politické tlaky způsobily, že byl malíř donucen Mostecko opustit. Vrátil se do rodné Litomyšle a po velmi niterném rozloučení (v obrazech Děkanský chrám v Mostě, Mostecké divadlo, Hospoda Na růžku) přestal malovat. Prostoupení uměleckého a osobního až k ukončení tvorby je ovšem výsadou pouze opravdu velkých umělců.
Až silný impulz dokázal naštěstí malíře znovu přimět k tvorbě. V roce 1994 pobýval na Havaji a obnažená krajina ve stavu zrodu se stala jeho novou láskou a inspirací. Začíná malovat skvostný cyklus obrazů věnovaných Havaji a lávovým polím bohyně Pelé. Celý život prohlašuje, že je krajinář, ale aby nebylo mýlky, Kopecký maluje krajinu jako akt, se stejným zaujetím a oddaností. Obrazy lávových polí to potvrzují a malíř se úplně novými prostředky znovu vrací k práci. Jen on sám zná sílu podnětu, jisté je, že stvořil zcela novou krajinu, která o zemi a lidech mluví se stejnou silou, s jakou vypovídal o povrchových dolech Mostecka.
Krajina zrozená, zmučená, země s nekonečnou pamětí i země ve chvílích početí - to je celoživotní téma a dílo. Monografie přináší neobvykle silnou zprávu o životě a tvorbě umělce, jakých není mnoho teď, a nebylo jich mnoho ani v dějinách malířství. Publikace obsahuje reprodukce obrazů a kreseb z celého malířského období; cenným doplňkem jsou dokumentární fotografie, které dokreslují působení Bohdana Kopeckého jako kulturního iniciátora a inspirátora.
HODNOCENÍ LN ***** Bohdan Kopecký
Josef Císařovský, Josef Jedlička, Jan Kapusta starší, Martin Kopecký Gallery 2008, 232 s.
