několika krouživými pohyby
dokáže z tanečního parketu udělat střed světa
Kdyby Pavel Bém potkal Curtise Jonese, chobotnice by už v Praze stála. Takový vliv má na své okolí tento pětašedesátiletý mezinárodní umělec původem z New York City, přítel Romana Polanského i Jimiho Hendrixe, student Oxfordu, který mluví anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, německy, arabsky, persky, jazykem zulu, svahilsky a česky, toho času tedy především česky, bytem Praha-Žižkov. Existuje jen málo zemí, kde by Curtis neměl kontakt na nějakého hudebníka, malíře, sochaře či modelku. Hrál ve Felliniho filmu Sladký život, předváděl Othella na prestižní scéně v Paříži, živil se jako textař v nejlepší londýnské reklamce Bartle Bogle Hegarty. Vlastní kolekci stovek filmů a má jedinečný přehled o literatuře. Kromě Žižkova je trvale přítomný v Paříži, Amsterodamu a New Yorku.
U nás je nejznámější mezi návštěvníky tanečních klubů. Chvíli vás na taneční party pozoruje, z vašich pohybů neomylně odhadne, co jste zač, přidá se k tanci a pohybem těla vytvoří zvláštní náladu, která změní taneční parket na axis mundi, střed světa, z něhož nelze jen tak odejít. Tančí krouživými pohyby a uvolňuje energii zvířete čekajícího na svou příležitost. Jak napětí vzrůstá, jsou k němu přitahováni další a další tanečnice i tanečníci. Curtis je vítá podáním ruky a svým typickým vzkřikem „Áá!“, který má mnoho významů... Znamená „Áá!“ – finally! – konečně jsi se také zvedl... „Áá!“ – you feel it – už cítíš, jak se to vlní, jak to cirkuluje... Tanec zrychluje a všichni se pohybují v extázi, kterou dokáže z tance vytvořit tento šaman, i sama hudba se přidává k němu, Curtis s pružností líné šelmy ovládá to energetické pole, které stvořil, a v tu chvíli se před ním objeví nějaký nadšený tanečník, Curtis ho uchopí za rameno a pronese: „Áá! – kde je můj Captain Morgan with Coke?“
Děkhůjů!
A ať je to kdokoli, on, ona, já či ty, poodejde k baru a Curtisovi přináší ledový drink, ten ho s královským výrazem a se slovem „děkhůjů“ převezme a posílen se rozvine do ještě větší energetické amplitudy. Každé zpomalení či zrychlení hudby přináší novou dimenzi a koresponduje s ději, které se odehrávají uvnitř nás. Tanečním parketem kolují jointy a umocňují zážitek z účasti na této výjimečné události, za kterou vděčíš mistrovi ceremonie Curtisi Jonesovi. V přesně vypočtené pauze mezi dvěma písněmi na tebe ukáže a řekne ti slovo, jež se trefí do hloubi toho, co jsi tušil, ale ještě si neuvědomil. A když v tvých očích spatří pochopení, začne se smát tak dlouho, nahlas a upřímně, že uvolní deseti dalším lidem v okruhu tří metrů mentální bloky. Ano, Curtis Jones toho o životě hodně ví.
Takhle ho zná Roxy, Mecca, Akropole, Blue Light a Chapeau Rouge, takhle vystupuje na svých performancích v Amsterodamu, Londýně, New Yorku a Stockholmu. Tanečník, pařmen, psychedelik – obdivovaný a zároveň obávaný pro svoji schopnost do každého proniknout, a bohužel i pro schopnost proniknout občas do nějakého mladého chlapce, který to trochu přehnal s tripem a z reality už vnímá pouze Curtisův hypnoticky vemlouvavý hlas, připomínající počítač HALL z Vesmírné odysey.
Když se nám před časem pan prezident profesor Klaus svěřil, že Antonioniho film Zvětšenina ho svým uměleckým vyzněním inspiroval především k tomu, že druhý den po celé Paříži sháněl onu světle modrou košili, kterou měl ve filmu na sobě David Hemmings, „a pak se s ní dlouhou dobu pyšnil u nás doma“, vzpomněl jsem si na Curtise, který se s Antonionim profesně znal. Jako chlap samozřejmě chápu aspirační rovinu nošení oné košile. Jiní se ovšem místo na košile zaměří na smysl filmu, který právě viděli. A filmy mají mnoho významů. S kým svůj názor konzultovat?
Yes, I can
Pravý požitek totiž nastane, teprve pokud si máte s Curtisem co říct. Má vytříbený vkus a neskutečné životní zážitky. Chcete se bavit o Borgesovi? Curtis ho zná a dokáže vám vysvětlit pozadí knihy Zahrada, v níž se cestičky rozvětvují. Fascinuje vás série filmů Vetřelec? Dozvíte se, jak moc se na estetice posledního dílu Vetřelec – Vzkříšení projevilo, že jeho režisér byl Francouz. Všimli jste si někdy vlivu Boba Marleyho na jisté album Rolling Stones? A došlo vám, proč v posledním Kubrickově filmu Eyes Wide Shut začal Tom Cruise vyhledávat štětky – co přesně mu Kidmanová řekla a čím to začalo?
Dobrá. Možná vás tyhle věci zas tak moc neberou. A co třeba ve kterém coffee shopu v Amsterodamu koupit nejlepší hašiš? Do kterého baru v Londýně chodí David Bowie? Co je třeba říct, když na vás na pákistánskoafghánské hranici mudžahedýn namíří kalašnikov? Jakým slovem získáte ubytování u Masajů v Keni? A co udělat ve chvíli, kdy jste v cizím městě, nemáte ani dolar, zato máte hlad? Curtis vám na to odpoví. Ale především – poradí vám, jak máte žít ve svobodě.
Média jsou plná ekonomických krizí. Každou chvíli něco hoří. Všichni se bojí, co bude. Každý chce jistotu a nějaký pořádek. Zatímco já jsem své peníze hloupě propařil a procestoval, moji známí manažeři je chytře uložili do akcií ČEZu, které před měsícem slítly ze 1 400 Kč na pětistovku. Jiní lidé kvůli třicetikorunovému poplatku u doktora raději odpálí vládu, která se snaží přebudovat sociální systém tak, aby se za deset let nesesypal. Každý se bojí o svou hypotéku a práci.
A tady máme Curtise, který je ve svých takřka pětašedesáti optimismus sám. Má americký pas, ale žádné uspořené peníze, žádné zdravotní nebo sociální pojištění, žádný důchod či naději na něj. Ale žije naplno. Jednou mě požádá o pomoc se zaplacením nájmu, jindy během jeho turné pijeme staré šampaňské v pětihvězdičkových hotelech po celém světě, zkrátka takové hupy, že by se to mojí babičce – která mě jako základ ekonomiky naučila zásady nikdy si nepůjčuj a nikdy neutrácej víc, než máš – asi nelíbilo.
Když se Curtise ptám, jestli se nebojí budoucnosti, odpoví mi: „Víš, až budu cítit, že už nemůžu být to, co chci, tak prostě přestanu být.“ – „A bojíš se?“ – „Když se bojím, tak zapálím svíčku, abych zahnal temnotu.“
Možná bychom těch svíček mohli zapálit víc a temnota by byla pryč. Protože když se Curtise zeptáš, jestli i v dnešní době může člověk žít ve svobodě, odpoví ti samozřejmě: „Yes, we can. – Jasně že můžem.“ Vlastně kecám. Odpoví ti: „Yes, I can – já můžu.“ A podívá se zkoumavě na tebe.
O autorovi| Jakub Horák, producent, spisovatel a stálý přispěvatel Pátku
