Serge Baudo nastudoval oratorium Král David Arthura Honeggera.
Velká oratorní díla 20. století - kromě notorických Carmina burana - neslýcháme příliš často. Přitom, jak ukázal úterní a středeční večer, je to vítané vybočení z čistě symfonických programů.
Král David je vzhledem k biblickému námětu psán v záměrně archaizující formě i stylu: nechybějí mocné sbory, exotický kolorit, rytmicky strhující orchestrální mezihry...
Děj posouvá dvojice recitátorů (Frederika Smetana a Michel Favory), jejichž texty v duchu biblických žalmů střídají krátká vokální sóla. Ze dvou pěvkyň zaujala více mezzosopranistka Jana Štefáčková, jakkoli měla menší prostor - její hlas byl o něco přirozenější než projev francouzské sopranistky Sophie Marin-Degorové. Tenorista Philippe Talbot vládne zajímavým a vytříbeným hlasem.
Zazářil Pražský komorní sbor připravený Jaroslavem Brychem, jehož unisona měla kýžený zdrcující účinek. Snad jen tenory mohly znít výrazněji.
Orchestr, který má hlavně roli doprovázeče, byl přesvědčivý v dramatických momentech, rezervy má však v plochách, kde převládají jemné barvy.
