Na začátku března uplyne 550 let od okamžiku, kdy český sněm zvolil Jiřího z Poděbrad českým králem.
Nepomohl by monarcha politické situaci i dnes?
PRAHA Kdo bude prezidentem, zatím nikdo neví. Senátorům a poslancům mezitím chodí poštou náboje a z rozvědky utíkají citlivá data.
Velká část politiků a veřejnosti má jasno. Napříště budou hlavu státu volit všichni. Podle skeptiků - často politologů - by to ničemu nepomohlo. Reklamní kampaň provázející přímou volbu by totiž mohla být stejně zničující jako dnešní parlamentněmafiánské lámání volitelů.
Řešení je přitom nasnadě - monarchie. Stačilo by jen jemně změnit ústavu a mezi v úvahu připadajícími dynastiemi vybrat tu nejvhodnější. Tedy takovou, jejíž charakterové vlastnosti by, řečeno s nadsázkou, slibovaly co možná nejstabilnější míru degenerace mezi jednotlivými pokoleními.
Ke změně ústavy, která by zavedla konstituční monarchii, přitom stačí jen velmi málo. Hlas pouhých 137 mužů a žen. Pro změnu ústavy se totiž musí vyslovit tři pětiny všech poslanců, tedy nejméně 120 lidí. V Senátu jsou pravidla nastavena poněkud volněji. Pro by musely být opět tři pětiny senátorů, ovšem jen těch přítomných. Aby hlasování bylo platné, musela by jich přitom přijít minimálně třetina. Potvrdit změnu ústavy by tak mohlo pouhých 17 senátorů.
Sami monarchisté ale takovou „pokoutní“ cestu ke království odmítají. „Muselo by se použít lidové referendum. První otázka by byla: Přejete si konstituční monarchii? A druhá: Přejete si tohoto konkrétního člověka? Když se Norové oddělili v roce 1905 od Švédska, tak o tom, že se králem Haakonem VII. stane dánský princ Carl, rozhodlo také referendum,“ vysvětluje historik a příznivec monarchie Petr Placák.
Podle Placáka by se mohl stát českým králem teoreticky vlastně kdokoliv, nejlepší by ale prý bylo sáhnout po králi do jedné z evropských monarchií. Například lucemburský velkovévoda Jindřich má pět dětí a dva vnuky - Gabriela a Noaha.
Fakt, že cizí dynastie nejsou spojeny s českým prostředím, by podle Placáka byl spíš výhodou. Král by se totiž nemusel ohlížet na žádné ekonomické a politické vazby. „Kandidát by se samozřejmě naučil česky, nastudoval by české reálie a důstojně by mohl reprezentovat českou veřejnost,“ říká historik.
Na trůn by přirozeně mohli nastoupit také Habsburkové, detronizovaní v roce 1918. Z potomků posledního českého krále Karla dnes žijí tři - Otto, Felix a Rudolf. Všem je sice okolo 90 let, ale zakladatelem dynastie by se mohl stát teoreticky i někdo z nich.
Další často zmiňovanou variantou je obrátit se do historie a na bezmála 90 let osiřelý trůn dosadit někoho z potomků českých šlechtických rodů. Tady by určitě hrála roli urozenost. V Česku v současné době žijí dva dědicové titulu vévoda, nejvyšší „šlechtické hodnosti“ dostupné po Bílé hoře - ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a někdejší lidovecký poslanec Jaroslav Lobkowicz. Mluví se ovšem i o potomcích starobylého rodu Sternbergů.
Úvahy o monarchii připadají dnes leckomu jako anachronismus. Opak je ovšem pravdou. Z necelé padesátky evropských států je hned dvanáct monarchií. Celkem sedm z nich je členem Evropské unie.
***
Čeští králové
Prvním českým králem byl roku 1085 korunován Vratislav II., syn Břetislava I. Nedědičný titul mu propůjčil císař Jindřich IV. Na českém trůně se následně vystřídalo několik dynastií: Přemyslovci (1198 - 1306), Lucemburkové (1310 - 1437), Jagellonci (1471 - 1526), Habsburkové (1526 - 1780) a Habsbursko-lotrinská dynastie (1740 - 1918). Mezidobí na českém trůnu obsadily nedynastické rody. Posledním českým korunovaným králem byl Ferdinand V. Dobrotivý, vládnoucí v letech 1835 - 1848. Abdikoval 2. prosince 1848 ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. poté, co byl proti své vůli v revolučním ohrožení odstaven od trůnu. František Josef I. ani poslední rakouský císař Karel I. se českými králi nikdy nedali korunovat.
Zlatou bulu sicilskou vydal 26. září 1212 Přemyslu Otakarovi I. římský král Fridrich II. Štaufský. Potvrzovala povýšení českého knížectví na dědičné království a dědičný královský titul českých panovníků.
Ke změně ústavy, která by zavedla konstituční monarchii, stačí jen 137 hlasů poslanců a senátorů
České stavy volí v roce 1458 králem Jiřího z poděbrad
