Dohoda je mrtvá, ať žije dohoda! Zdali to platí, ukáže obsazování vládních křesel
Stačí se podívat na následující čísla: 402, 402, 420 a 434 na jedné straně, 124, 127, 167 hlasů na straně druhé. To celé ze zhruba šesti stovek možných. Tak nějak může vypadat „vyjádření atmosféry a svobodné vůle delegátů, kteří už mají dost zákulisních dohod“. První čtyři čísla jsou počty hlasů, které na víkendovém kongresu ODS obdrželi noví místopředsedové „nové, čisté a nekmotrovské“ ODS Pavel Drobil, Jiří Pospíšil, Pavel Blažek a Alexandr Vondra. Poslední tři čísla dokumentují výsledky „loutek kmotrů“ Martina Kuby, Milana Cabrnocha a Davida Vodrážky.
Věc vypadá jednoduše, zvláště, je-li podpořena legendou o neskutečně zpackaném a arogantním předvolebním projevu Davida Vodrážky, po kterém si delegáti řekli: dost a vypověděli poslušnost krajským bossům. Nanejvýš trapná řeč však zřejmě sehrála mnohem menší roli než dohoda jedné části kmotrů, která si řekla, že druhé nakope zadek.
S kmotry proti kmotrům Dlouho se zdálo, že kongres ODS bude jen společenská povinnost, kde delegáti vhozením lístků do urny jen stvrdí dohody silných krajů Prahy, Moravskoslezského, Jihomoravského a významné části středních Čech. Prvním místopředsedou měl být Vodrážka, řadovými místopředsedy Drobil, Blažek, středočeský Milan Cabrnoch tlačený vlivným šéfem poslanců Petrem Tluchořem a jediné „drama“ se mělo týkat souboje o poslední místopředsednické křeslo mezi jihočeským Kubou a plzeňským Pospíšilem. Hlavními vítězi kongresu se ale nakonec stali Němcová s Vondrou. Miroslava Němcová zřejmě dosud věří tomu, že uspěla díky svému charizmatu a pověsti. Zato Vondra si zaslouží uznání za to, jak i v pozici outsidera prokázal vynikající politické schopnosti, když se dokázal spojit i s těmi, proti kterým navenek nejvíce bojuje: s kmotry.
Praha v čele s podnikatelem Tomášem Hrdličkou strkajícím před sebou Vodrážku si byla svým úspěchem příliš jistá. Tak moc, že nakonec na regionálním sněmu nominovala všech pět kandidátů včetně jihočeského Martina Kuby ovládaného „knížetem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým. Hrdličkovi lidé dodnes tvrdí, že Jihočeský kraj byl součástí celé dohody silných krajů, ačkoli především Moraváci už před kongresem tvrdili, že s Kubou nechtějí mít nic společného. Hrdličkovi lidé navíc trochu podcenili skupinu okolo Pavla Béma. Na regionálním sněmu „zařízli“ i jeho „dítě“ Tomáše Chalupu coby kandidáta do výkonné rady. K tomu se přidala i třeba dříve jasně protibémovská Praha 8, kterou už prostě vládci Prahy štvali. Ve finále bylo pražských protestních hlasů třicet až čtyřicet. Kdyby je Vodrážka dostal, mohl svůj post obhájit.
Dalším velkým omylem bylo spolehnutí se na sílu Petra Tluchoře za zády s Markem Šnajdrem ve Středočeském kraji. Tluchoř sice dominoval na tamním regionálním sněmu, prosadil si Cabrnocha a potopil Petra Bendla s podnikatelem Ivo Rittigem za zády, ale... Ale na kongres nejeli delegáti nominovaní regionem, nýbrž z oblastí. A v daných oblastech mělo duo Bendl-Rittig minimálně polovinu hlasů. Byli to ti delegáti, kteří po krachu Vodrážky v sále otevřeně tleskali Němcové. Zajímavé je, že zhruba stejně hlasů jako Bendl dostali na středočeském regionálním sněmu Vondra (nominace v Ústeckém kraji a stažení možného protikandidáta Jana Kubaty se neobešla bez rozhodnutí tamních kmotrů Patrika Oulického s Alexandrem Novákem, za Vondru měl lobbovat i jeho přítel a šéf fúzí a akvizic ČEZ Vladimír Schmalz) s Pospíšilem (za zády se šedou eminencí plzeňského regionu Romanem Jurečkem). K tomu všemu si lze přičíst Ivana Langra, který sice navenek vystupoval jako podporovatel Tluchoře, ale po zvolení Němcové se k němu nadšeně rozběhl europoslanec Ivo Strejček a objímali se, jak kdyby vyhráli v loterii.
Legenda o vzpouře Drobil a Blažek z Moravy chtěli uspět především sami. Jejich potenciál při držení dohod tak byl snadno měnitelný. Navíc zjevně neměli „své“ hlasy tolik pod kontrolou. Když se Pražané odmítali vzdát Kuby, mluvilo se tak už v sobotu v noci o tom, že by Vodrážkův vytoužený post ministra životního prostředí mohl připadnout jihomoravskému Václavu Menclovi. Moravskoslezský exministr Martin Říman by zase mohl usednout v dozorčí radě ČEZ. Do nových dohod navíc zasáhli ještě Liberečáci (šéf stavební firmy Syner Petr Syrovátko a Radim Zika).
Fakt, že Vodrážka v neděli neuvěřitelně zpackal projev, všem jen nahrál. Zaprvé několik skutečně svobodně uvažujících delegátů opravdu naštval. Zadruhé byla vytvořena legenda o vzpouře proti dohodám, ačkoli kdyby ty byly pevné, mohl si Vodrážka u řečnického pultu třikrát uprdnout, a přesto by byl zvolen. Takto šly pro Němcovou i protestní hlasy „druhé party“. Pak už bylo vše dané a kandidáti nové dohody, respektive nové čisté ODS, dostali přes čtyři stovky hlasů. Samozřejmě, vše mohou být jen spekulace politikařením posedlého chorého mozku. To se nejspíš uvidí podle toho, zda se kromě očekávaných ministrů Drobila (průmysl) a Pospíšila (justice či školství) Vondra skutečně stane ministrem obrany (prý už počítal se zemědělstvím), Bendl dopravy, zda dobrý post (možná spravedlnost) získá Langrův Zdeněk Zajíček, Říman zamíří do dozorčí rady ČEZ, Bém získá ve sněmovně vlivný výbor a Zika si udrží post v čele Pozemkového fondu, i kdyby brala zemědělství jiná strana. Tedy pokud teď do celého jednání o vládě „nehodí vidle“ třeba s pražskými kmotry spojované Věci veřejné.
***
Kdyby dohody byly pevné, mohl si Vodrážka u pultu třikrát uprdnout, a přesto by byl zvolen
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN e-mail: petr.kolar@lidovky.cz
