Pražské památky osvětluje 14 tisíc světel. První historické budovy se nasvěcovaly už ve středověku

Karlův most je jediný most na světě osvětlený plynem, říká nejvyšší lampář světa. Měří přes 2 metry

Architektonických skvostů, jež se noc co noc odhalují pod paprsky zlatavého světla veřejnosti, se v největším tuzemském městě nachází bezmála sto čtyřicet. Jejich mnohdy nezapomenutelné snímky, které si nejen zahraniční návštěvníci pořizují, patří zcela jistě ke stěžejním důvodům, proč je Praha tak turisticky atraktivní.

„Při nočním osvětlení může být na památky daleko zajímavější pohled, protože jej nenarušuje spousta externích prvků, například pouliční světla, reklamy či okolní budovy. V noci totiž můžeme zajistit, aby skutečně dominovala pouze ta zdůrazněná část,“ líčí Tomáš Jílek, předseda představenstva firmy Technologie hlavního města Prahy (THMP), která má osvětlování památek na starosti. Mezi nimi namátkou Karlův most, Strahovský klášter, Vyšehrad či Rudolfinum. Výjimku tvoří Pražský hrad, jehož správa zajišťuje nasvícení sama.

Světlo namíří na pražské kulturní stavby vždy po západu slunce, a ­to postupně ve tříminutovém intervalu – pomyslný jízdní řád určuje doba jejich vzniku. V zimní měsících září do okolí až o pět hodin déle než v létě, kdy jsou dny delší.

„Postupným rozsvěcováním vyjadřujeme památkám úctu k jejich stáří,“ vysvětluje Jílek. Takový časový rozestup byl zvolen kromě ohledu na možnou přetíženost elektrické sítě i proto, aby se poslední objekty rozsvítily přesně půl hodiny od těch prvních. V potemnělém prostředí nejdříve vyniknou stavby z 10. století a jako poslední se „probudí“ pamětihodnosti ze současného století (viz box). Na podobném principu funguje i jejich postupné zhasínání: minutu po půlnoci nejprve „usnou“ nejnovější monumenty a každé další tři minuty následují ty o století starší.

„Existují však i objekty, které jsou z technických důvodů zapínány společně s veřejným osvětlením a svítí celou noc, jako například socha T. G. Masaryka, evangelický kostel v Braníku či Chvalský zámek,“ líčí šéf městské organizace. Až do rozednění září rovněž zmíněná Petřínská rozhledna.

Historie architekturního osvětlení, nazývaného též jako slavnostní, se datuje již od středověku, kdy se ohněm v železných koších a pánvích osvětlovala královská sídla během rytířských turnajů či jiných slavností. Tuto metodu postupně nahradila zdobená svítidla na olej. Průlom přinesl až vynález obloukové lampy a žárovky v 19. století. V Česku se světelné dekorace objevily prvně na Národním divadle a Karlově mostě. K systematickému osvětlování pražských pozoruhodností pak došlo ve 20. letech minulého století.

V současnosti nejmoderněji nasvícená je rozhledna na Petříně, která jako jediná využívá LED osvětlení. Ostatní památky disponují vysokovýkonnými reflektory fungujícími zejména na bázi sodíkových výbojek. To by se však mělo změnit - radní města nedávno rozhodli, že do konce roku 2020 bude v Praze obnoveno nejen veřejné osvětlení, ale částečně i to slavnostní.

Mezi prvními mají přijít na řadu například Národní divadlo, Loreta, Jindřišská věž či Břevnovský a Strahovský klášter. Jaké významné stavby budou následovat, se teprve uvidí, záleží na aktuálních potřebách a mimo jiné i na financích.

„Nepočítejte však s tím, že se na památkách bude odehrávat světelná show, pro takové účely máme Petřín, to stačí,“ zdůrazňuje Tomáš Jílek s tím, že žádný objekt by po obměně nasvícení neměl obsahovat barevné osvětlení. „Nemáme ambici udělat z Prahy nějaký Disneyland,“ přitakává radní pro správu majetku Jan Chabr (TOP 09). Celý proces výměny světel bude konzultovaný s ­památkáři, kteří sami určí, které signaturní prvky bude vhodné zvýraznit a které naopak potlačit.

Proud za dva miliony

Hlavní změnou by mělo být to, že osvětlení staveb se propojí s interním systémem THMP. V momentě, kdy některá ze žárovek přestane fungovat, dozvědí se to „světlaři“ přímo z monitoru a ne jako doposud od veřejnosti či od techniků v terénu. Elektronicky půjde řídit i intenzitu světel.

Obnova architekturního osvětlení by navíc mohla Praze pomoci i v boji proti světelnému smogu, jejž nasvícené památky produkují, neboť světlo z nich na rozdíl od pouličních lamp často směřuje zespoda nahoru. A moderní svítilny by tohle mohly eliminovat. „Zvažujeme možnost, že by několik památek, které svítí celou noc, mohly kupříkladu od druhé do šesté ranní svítit výrazně nižší intenzitou a některé části by mohly být vypnuté,“ přibližuje Jílek.

Nasvícený kostel svatého Václava. Moderní trojlodní sakrální stavba se nachází na náměstí Svatopluka Čecha v pražských Vršovicích.

Nasvícení kulturních dominant v metropoli stojí ročně dva miliony korun. Z hlediska finančních nákladů jsou nejvíc náročné Karlův a­ Čechův most – oba jsou osvětlené dvěma stovkami svítidel.

Na to, aby památky zářily v noci optimálně, dohlížejí dvě specializované posádky, celkem čtyři lidé. „Je to prestižní práce. Leckdy se dostanou do míst, kam se veřejnost nepodívá,“ vyzdvihuje Jílek. Od běžných techniků se tito odborníci liší tím, že pracují s horolezeckou technikou a často i s houbičkou a prostředky na mytí. Světla u architektonických objektů totiž mají menší pravděpodobnost poruch. Zatímco veřejné osvětlení čítá v­ hlavním městě zhruba 135 tisíc lamp, na památky směřuje „jen“ asi 14 tisíc světelných zdrojů.

Pohled na večerní osvětlenou Prahu.