Ponechme stranou, že odpověď ve výzkumu je vždy do jisté míry podmíněna formulací otázky. Stavební spoření vzniklo původně jako produkt pro podporu bydlení.
Nakonec se z něj stal spíše nástroj pro výhodné spoření se státní dotací.
Že lidé v souvislosti s ním hovoří o zajištění na penzi, je především důkazem faktu, nakolik si uvědomují situaci ve státním systému.
Čtvrtina chce žít z úspor Kdyby diskuse o penzijní reformě nebyla dobrá k ničemu jinému (a doufejme, že tak tomu nebude), přispěla k uvědomění si řady obyvatel, nakolik je nutné starat se o svoji budoucnost. Podle průzkumu, který před časem realizovala finanční skupina AXA, v ČR už jen polovina lidí očekává, že ve stáří dostane většinu příjmů od státu. Polovina populace se již této iluze vzdala, více než čtvrtina ekonomicky aktivních obyvatel uvedla, že za hlavní zdroj svých budoucích příjmů považuje vlastní úspory a investice. Uvědomění si nějaké potřeby ale samo o sobě stačit nemusí. Často se stává, že jedinec odkládá spoření tak dlouho, až je pozdě. Stejně tak chce mnohdy spořit, ale s možností kdykoli peníze vyzvednout bez ztráty státní podpory.
Zodpovědnost se má odměnit Právě v tom tkví určité kouzlo krátkodobějších spořicích nástrojů. U penzijního připojištění je totiž třeba dodržet minimální pojištěnou dobu a hranici 60 let věku. Ačkoli tato restrikce je ve skutečnosti výhodou systému – nutí člověka myslet opravdu dlouhodobě, někomu se může zdát opak. Přesto se do připojištění zapojily už více než 4 miliony lidí. Za jejich zodpovědnost by bylo dobré je něčím odměnit (společnost má na ní svůj zájem). Nejlepší odměnou za snížení likvidity je výnos. Penzijní fondy už léta usilují o to, aby mohly nabídnout svým klientům různá profilová portfolia s dynamičtějšími složkami. Nyní se však stále více přetřásá bezpečí takových investic. Někdy právě v protikladu k jednoduchým spořicím produktům.
Není se co divit. Vždyť v roce 2008 přišel index pražské burzy o 53 procent své hodnoty, ruský RTS dokonce o zhruba 72 procent! Americký Dow Jones Industrial Average ztratil okolo 34 procent, nejvíce od roku 1931. Na Slovensku, které je nám dáváno střídavě za pozitivní i odstrašující příklad, dosáhla vůbec nejhorší ztráta na celém trhu penzijních fondů 12,69 procenta. Není to málo, avšak v bezprecedentní situaci, kdy mnozí lidé přišli o veškerý majetek, je to výsledek více než přijatelný.
Samozřejmě, o budoucnosti nevíme nic a stát se může i něco horšího. To ovšem platí i pro státy. Kdo tušil, že státní krachy, o nichž jsme slyšeli jen ve zprávách z Jižní Ameriky, budeme vidět v Evropě? Příklad z Maďarska ukazuje, že nebezpečí ve fondech je možná nejvyšší pro jejich zakladatele, kterým stát svým rozhodnutím z ničehož nic znehodnotí celou investici. Ale to už je spíše k jiné debatě. Té o penzijních lobbistech, jejichž naivita je ve světle posledního vývoje více než půvabná.
Své názory a připomínky můžete zasílat na byznys@lidovky.cz
***
V ČR už jen polovina lidí očekává, že ve stáří dostane většinu příjmů od státu
O autorovi| MOJMÍR BOCUNÍK, viceprezident Asociace penzijních fondů
