Osud je k celebritám kandidujícím do Senátu krutý. Když nic věcného nenavrhují, novináři je kritizují, že to jsou jen celebrity. A když tedy přijdou s nějakým návrhem, novináři ho zkritizují a použijí ho jako důkaz, že celebrity opravdu ničemu nerozumí.
Tak pojďme na to. Michael Kocáb, kandidující v Praze za zelené, přišel s nápadem, že by po zavedení školného stát dotoval studium některých profesí, které by zrovna byly potřeba. Takže bychom měli dost zubařů a nepřebývali by právníci.
Že to ještě nikoho nenapadlo! Až na to, že napadlo. Státní i soukromé organizace ve světě i u nás běžně podporují studenty oborů, které mohou potřebovat - říká se tomu stipendium. Je to ovšem riskantní, protože než se student dostane do praxe, může být situace docela jiná. A státu jde prognostika velice špatně. Před pár lety se například rozhodl podpořit výstavbu továrny na obrazovky v Hranicích, a dnes už obrazovky nikdo nechce a továrna zkrachovala.
Pak je tu kultura či společenská atmosféra, jež lidi přitahuje do určitých oborů a odrazuje od jiných bez ohledu na možnost výdělku - vysvětlení nedostatku inženýrů nebo třeba kominíků v penězích nenajdeme.
A konečně lidé často dělají něco jiného, než co vystudovali. Kocáb přece taky nestudoval správu investičních fondů.
