Buď o ně místní úřady nestojí, anebo se nechtějí stěhovat do horšího prostředí a počasí.
MOSKVA/PRAHA Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly v blízkém i vzdáleném zahraničí miliony Rusů. Alespoň část z nich měl přitáhnout k „matičce Rusi“ velkolepý státní program zacílený na krajany. Výsledky jsou ale zatím mizivé.
Původní záměr se nedaří plnit ani přes podporu od prezidenta Vladimira Putina. Ten loni označil projekt návratu krajanů domů za prioritu státní politiky. Jenže ruské regiony žádné „přivandrovalce“ nechtějí. Nejméně 14 subjektů už účast v projektu přímo odmítlo.
Moskva a Petrohrad, dvě největší ruská města, to řekla přímo: ať se navrátilci usadí někde mimo, radnice jim pomohou, ale na svá území je nepustí. Maximálně mohou přes tato dvě obří města projet. „Jsme ochotni zajistit tranzit krajanů přes své město,“ píše se v dopise, který moskevské úřady zaslaly organizátorům projektu.
Podobně zareagovaly severokavkazské republiky. Tam mají navíc s osídlováním svého území Rusy ty nejhorší zkušenosti. Proto například Čečensko, Dagestán, Ingušsko nebo Kalmycko rovnou řekly, že už tak mají problémů dost a o ruské přistěhovalce v žádném případě nestojí. Některé oblasti zase mají speciální požadavky. Například Novosibirsk chce jen studenty, staré lidi rozhodně přijmout nehodlá.
Jedním z důvodů lákání krajanů bylo zachránit Rusko od vymírání. Od roku 1990 už totiž země přišla o 5,5 milionu obyvatel. Tento záměr ale zatím nevychází.
Podle ředitele Federální migrační služby Konstantina Romodanovského ale není ještě vše ztraceno. Dalších 60 ruských subjektů stále ještě od projektu neodstoupilo. Ovšem žádný nával krajanů se zatím rozhodně nekoná: od 2. prosince 2006, kdy celá akce začala, se do Ruska vrátilo pouhých 26 lidí. A to v plánu pro letošní rok bylo úctyhodných 50 tisíc navrátilců. Pravda, ještě 74 osob má vyřízené všechny potřebné dokumenty, ale se stěhováním zatím otálejí. Hlavním důvodem bude zřejmě to, že jako pilotní oblasti nebyla vybrána zrovna přitažlivá teritoria. Rusům žijícím například v teplém Kyrgyzstánu či přímořském Ázerbájdžánu se skýtá možnost přestěhovat se na ruský Dálný východ nebo do oblasti za jezerem Bajkal. Do Evropy by to měli pak ještě dál než nyní.
Chabarovský kraj či Magadanská oblast v mnohých Rusech navíc vzbuzují nepříjemné asociace, neboť sem po staletí posílali neposlušné občany do vyhnanství. Nemluvě o tom, že za komunismu zde byly koncentrační tábory.
Byt navrátilcům stát nedaruje
Kromě toho Rusy domů neláká ani to, že například důchodce nebo invalidy budou muset podporovat jejich práceschopní příbuzní. Pokud by se chtěl vrátit invalida sám, bude muset žít ze svých úspor.
Dalším problémem může být bydlení. V některých oblastech si budou muset navrátilci prostě byt koupit za tržní cenu, jinde slibují alespoň zdarma půdu, na které si už za své peníze každý může domek postavit. A tak se pomoc ruského státu vracejícím se krajanům smršťuje na přepravní kontejnery. Tříčlenná rodina má nárok na jeden pětitunový kontejner pro převoz svého majetku.
Zpočátku byl přitom zájem velký. Na ruských diplomatických misích v zahraničí se předběžně přihlásilo 28 tisíc krajanů. Když ale viděli podmínky a nabídku míst, kde by měli začít nový život, raději se rozhodli s balením kufrů vyčkat.
Kreml tedy začal kromě lákání Rusů, kteří zůstali v ostatních částech bývalého SSSR, zvát domů i emigranty ze západních zemí. Při návštěvě Austrálie například Putin prohlašoval, že Moskva i Petrohrad na krajany netrpělivě čekají. Ani po tomto ujištění se ale z Austrálie do Ruska nikdo nepřestěhoval.
***
Rusové v zemích bývalého SSSR
Arménie 13 tis. (0,5 %)
Ázerbájdžán 180 tis. (2 %)
Bělorusko 1,1 mil. (11 %)
Kazachstán 4,5 mil. (27 %)
Kyrgyzstán 450 tis. (9,9 %)
Estonsko 350 tis. (25 %)
Gruzie 68 tis. (2 %)
Litva 220 tis. (6 %)
Lotyšsko 650 tis. (28 %)
Moldávie 185 tis. (6 %)
Tádžikistán 60 tis. (0,5 %)
Turkmenistán 100 tis. (2 %)
Ukrajina 8,3 mil (17 %)
Uzbekistán 800 tis. (3 %)
Pozn.: Procentní údaj v závorce znamená, jakou část populace ruská menšina v každé zemi tvoří
O autorovi| Autorka je spolupracovnicí LN
