Akční videohry nebudou asi nikdy patřit mezi favority valné části rodičů (s výjimkou těch chvil, kdy chtějí mít opravdu klid). Ovšem Daphne Bavelierová z University of Rochester s kolegy dělá všechno pro to, aby tuto zábavu vzali na milost alespoň lékaři. A možná i žadatelé o řidičský průkaz s horším zrakem.
Už před šesti lety vydala studii, která ukazovala, že hráči překonávají ostatní lidi v řadě běžných vizuálních testů, jako například při vyhledávání určitých objektů na přeplněné obrazovce nebo správném určování předmětů, které zahlédne testovaný jen na okamžik.
Podobné schopnosti najdou uplatnění i v reálném životě. Lékaři se domnívají, že mohou ovlivňovat sportovní výkonnost a například schopnost řízení (především u starších lidí). Pokusy také dokázaly, že k výraznému zlepšení stačí 10 hodin hraní akcí nabitých titulů.
Tým Bavelierové ve své práci pokračuje i nadále. Nyní v online časopise Nature Neuroscience vychází další studie, podle které počítačové násilí může zlepšit vnímání kontrastu – tedy například určování drobných rozdílů mezi předměty v různých odstínech šedi (příklad viz fotografie). Tato schopnost je naším základní orientačním vodítkem při pohybu v tmavém prostředí.
Vědci zjistili, že dlouhodobí hráči her náročných na vnímání mají o 58 procent lepší schopnost vnímání rozlišování kontrastu než lidé, kteří vůbec nehrají.
Zároveň také zjistili, že schopnost lze poměrně snadno a rychle vytrénovat. Sestavili skupinu 22 dobrovolníků, kteří během devíti týdnů odehráli 50 hodin na počítači. Ve skupině, která hrála akční hry, došlo za tu dobu ke zlepšení vnímání kontrastu o 43 procent. Kontrolní skupina, která se bavila u hry podstatně klidnější, žádné zlepšení nezaznamenala.
„Nevíme o žádné jiné práci, která by ukázala zlepšení této schopnosti jenom procvičováním, bez chirurgického zákroku nebo brýlí – tedy změny oční optiky,“ komentuje výsledky studie Bavelierová. Akční hry patrně kladou na náš zrak hraniční nároky, které vedou k posilování mozkových drah odpovědných za zpracování obrazu. Vědci si nejsou jisti, jestli k zlepšení zraku nepřispívá i maximální nasazení hráčů: tedy pocit ohrožení, napětí i snaha porazit ostatní hráče.
V současné době tým Bavelierové pracuje s dalšími odborníky na využití her při léčbě tupozrakosti. Tato porucha vzniká v dětství, kdy se vyvíjí zrak. Snižuje ostrost vidění – a to i bez poškození očí.
Vzniká totiž bezděčným potlačováním vjemu z oka. To se děje například v případech, kdy dítě šilhá: kdyby mozek vnímal obraz z obou očí stejně, docházelo by k nepřijatelnému dvojímu vidění, a tak dochází k útlumu vnímání z jednoho oka. Pokud to trvá déle, může dojít ke snížení činnosti příslušného mozkového centra. Z kompenzace se stane vada.
Tupozrakost postihuje ve vyspělých zemích asi tři procenta populace. V dětství ji lze léčit, a to nejlépe přibližně do šestého roku věku. Už nyní se jako jakási „podpůrná léčba“ u dětí doporučují i počítačové hry. I proto, že těm se malí pacienti příliš nebrání.
Ale pokud náhodou lékaři či příbuzní tupozrakost nezaznamenají a přijde se na vadu až v dospělosti, obvykle už je na pomoc pozdě. Přitom porucha významně ovlivňuje život postiženého, protože je de facto slepý na jedno oko (přitom nepoškozené) – komplikuje mu například získání řidičského průkazu a úplně mu znemožňuje, aby se věnoval některým povoláním.
Bavelierová a optičtí lékaři, se kterými spojila síly, doufají, že překvapivé pozitivní vlivy počítačových her by mohly jejich situaci změnit. Dosavadní výsledky byly nečekaně výrazné, a tak by léčba počítačovým násilím mohla snad zapůsobit i na dospělé pacienty, kteří na jiné terapie nereagují. Na výsledky si budeme muset ještě nejméně rok či dva počkat.
***
lidovky.cz
Více informací naleznete na www.lidovky.cz/veda
