Krize automobilového průmyslu bičuje svět aut ze všech mediálních kanálů už mnoho měsíců. Její význam samozřejmě nechci jakkoliv snižovat, ale zdá se mi, že ji mnoho automobilek používá jako zaklínadlo k levným penězům nebo krokům, které by se jinak jen těžko zdůvodňovaly. Druhá situace je patrná třeba na japonské Hondě, která krizi použila jako důvod pro odchod ze seriálu formule 1, kde se dlouhodobě nedařilo dosáhnout kýžených výsledků.
První příklad je ale bezpochyby četnější. Americký precedent z konce minulého roku, kdy americká vláda pomohla výhodnými půjčkami automobilkám ve financování jejich provozu, jako by dal mandát automobilkám po celém světě, aby si řekly o peníze – možná s podtitulem, proč to nezkusit...
Situace je ale trochu jiná na druhé straně Atlantického oceánu, hlavně u ještě nedávno největší automobilky světa – koncernu General Motors. Je mi jasné, že firmu, která má čtvrt milionu zaměstnanců a další stovky milionů lidí jsou na ni navázány v jiných společnostech, není možné ponechat zcela bez pomoci. Je ale otázkou, jak dlouho se vyplatí pumpovat do ní peníze, když její současná situace není důsledkem pouze a výhradně finanční krize.
Vždyť, když se podíváme na situaci americké části GM důkladněji, zjistíme, že současný stav jednoduše musel nastat. Kombinace nadstandardně silných odborů (americké značky se kvůli nim potýkají s o cca 40 procent vyššími hodinovými sazbami mezd než například americké továrny japonských značek) a dlouhodobě špatných automobilů by podle mě vedla ke stejnému scénáři – jen by nastal o něco později.
Zdá se mi, že koncernGMnení ve svých potížích pouze cizím přičiněním, jak se snaží líčit. Ba právě naopak. Dlouhodobá ignorance skutečných potřeb zákazníků, kterou je možné na americké produkci GM pozorovat už skoro dvacet let, si jednoduše musela vybrat svoji cenu.
