PRAHA V roce 2009 se česká ekonomika prudce propadla a zažila nejhlubší recesi od vzniku České republiky v roce 1993. Skokem jsme se ocitli o dva roky zpět. Ale ani tak nelze mluvit o žádné katastrofě. Výkon průmyslu, který v uplynulých letech táhl hospodářský růst, sice v některých měsících oslabil skoro až o pětinu, ale pokud se nestane nic mimořádného, česká ekonomika se z krize do dvou let vyhrabe.
Nadcházející rok bude z ekonomického hlediska možná ještě složitější než rok 2009, ale jen kvůli tomu tomu, že dopad doznívající krize už tolik nepocítí firmy jako spíš občané České republiky. Podle většiny ekonomických analytiků totiž dál poroste nezaměstnanost, a to se může projevit poklesem životní úrovně. Nejtěžším obdobím by v tomto ohledu měla být první polovina roku, kdy by se nezaměstnanost mohla ze současných 8,6 procenta vyšplhat i nad deset procent.
Firmy se sice už na krizi začaly připravovat nejpozději v první čtvrtině roku, ale nejasné vyhlídky na rok 2010 je nutí dál snižovat náklady. Příští rok totiž už nebudou bojovat s neviditelným nepřítelem, ale musí přežít, aby se dočkaly oživení.
To by se na stavu české ekonomiky mělo začít naplno projevovat nejpozději koncem příštího roku. Teprve pak lze očekávat nové investice a nabírání zaměstnanců.
Záleží ovšem i na tom, jak dopadnou parlamentní volby. Pokud se k moci dostane vláda vedená levicí nejevící zatím ochotu k nezbytným reformním krokům v hospodaření státu, může po prvotním oživení znovu přijít hospodářský šok. Tentokrát ovšem způsobený neudržitelným zadlužováním státu. V tom případě už bychom se na vnější vlivy vymlouvat nemohli.
Tvrdý spor o balíčky V roce 2009 se krize naplno projevila i na hospodaření státu. Nižší hospodářský výkon vedl k nižšímu výběru daní a prohloubení schodku veřejných financí. Letos tak bude deficit atakovat hranici dvou set miliard korun a příští rok na tom státní pokladna nebude lépe. Právě pokles ve státních příjmech a prohloubení státního dluhu na téměř 1,3 bilionu korun ke konci roku 2009 naplno odhalily neschopnost politických špiček vypořádat se s důsledky krize. Ukázkový byl v tomto ohledu spor o úsporný balíček navržený „úřednickým“ ministrem financí Eduardem Janotou. Ten nejprve sestavil balík složený jak z vyšších daní, tak z úsporných opatření. Po zásahu levice však zbyly jen zvýšené daně a zbytek si ČSSD prosadila koncem roku v Poslanecké sněmovně. Šetření se tak zatím nekoná. Odložit nezbytné škrty lze však maximálně do voleb. Pak bude muset vláda s novým mandátem začít šetřit. Neudělá-li to, hrozí prudký růst zadlužení země, skokové zdražení státních půjček a neschopnost státu je splácet. Co taková situace znamená, už dobře vědí například Islanďané, Maďaři či Lotyši, kterým rozpočtové škrty de facto nadiktoval Mezinárodní měnový fond.
Dokážou-li se čeští politici takovému scénáři vyhnout, pak se budou muset příští rok s krizí vypořádat hlavně občané. Dosud jich totiž krizi na vlastní kůži moc nezažilo a její reálný dopad si uvědomili, až když se počátkem prosince museli rozloučit s třináctým platem.
Některá data však mluví o jasném trendu. Například počty exekucí. Ještě v roce 2007 jich bylo 428 tisíc, loni už 554 tisíc. Za celý rok 2009 už Exekutorská komora odhaduje jejich počet na více než 700 tisíc.
Pokračování na straně 12
Krize zatím moc škody nenapáchala Dokončení ze strany 11 Dál také poroste podíl nesplácených úvěrů. Jestliže v roce 2008 byl podle střízlivých propočtů poměr nesplácených půjček 3,3 procenta, příští rok by to mělo být už více než sedm procent. Ratingová agentura Moody’s však už v létě odhadla, že u nesplácených spotřebitelských půjček to nakonec může být i dvacet procent. Také centrální banka v jedné ze svých analýz uvedla, že kvůli rostoucí nezaměstnanosti může mít problém se splácením až šedesát procent zadlužených rodin. Přesto zatím Česká republika vychází z krize relativně dobře. Ekonomika i společnost jsou stabilní a nikdo netrpí hladem.
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
