Možnost takzvaného panašování, tedy křížkování adeptů bez ohledu na stranickou příslušnost, skýtají v Česku pouze komunální volby. Princip tkví v tom, že každý volič disponuje tolika hlasy, kolik je v jeho domovském zastupitelstvu členů.
Někteří politici se ho ale bojí z důvodu, aby jim část hlasů nepropadla. Způsob, jakým se hlasy při obsazování radnic přepočítávají na mandáty, je totiž mimořádně komplikovaný. Podle politologa Petra Jüptnera z Univerzity Karlovy je váha malých křížků často jen otázkou matematické náhody.
Prezident Miloš Zeman panašování propaguje jako vrcholný akt projevu demokracie, jenže to tak docela neplatí. I malé křížky se totiž přednostně připočítávají straně, za niž daný uchazeč kandiduje. Nefungují stejně jako preferenční kroužky ve sněmovních volbách. Přeskupit pořadí na kandidátce voličská vůle skoro nemůže, zvláště ve velkých městech.
„Největší slabinou systému je, že vyvolává jiná očekávání, než jak ve skutečnosti funguje,“ řekl LN politolog Tomáš Lebeda.
Výrazně se preferuje pořadí navržené stranami
Přičiňování křížků před jména lidí, ne před název partaje, vyvolává logický, ale mylný předpoklad, že hlas jde konkrétnímu kandidátovi. Nejdřív se při počtech hledí na to, kolik „bodů“ se nashromáždilo straně; nejen díky křížkům pro ni samotnou, ale i těm malým, jež nasbírali jednotlivci za ni kandidující. Teprve pak se hledí na to, jak si vedl jedinec.
„Pořadí na listině není dáno absolutním počtem hlasů, které jednotliví kandidáti získají. Je dáno původním pořadím, jež se může změnit pouze v případě, že někdo obdrží o 10 procent hlasů více, než je průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta na listině. Na velkých listinách je to dosti náročná podmínka. Tento fakt je dán tím, že si strany chtěly pohlídat vliv na složení svých zastupitelů. Výrazně se preferuje pořadí navržené stranami a tlumí se možnost voličů pořadí proměňovat,“ vysvětluje Lebeda, který se na problematiku komunálních voleb a volebních systémů specializuje.
Matoucí je i odlišnost od sněmovních voleb. V nich si člověk vybere stranu a na jejím lístku nadělá nejvýše čtyři kroužky u lidí, kteří se mu obzvlášť zamlouvají. Stačí dostat kolečko od pěti procent z těch, kdo volili danou stranu, a kandidát poskakuje vzhůru po pořadí, jak ho určila partaj. U komunálních voleb to tak vůbec nefunguje – když se zaškrtne celá strana, přímluvy pro její kandidáty už se nezapočítávají.
Když způsob, jak se přízeň Čechů parceluje, zdůrazňuje pozici stran, proč se partaje křížků obávají? Faktorů je víc. Volič nesmí namalovat víc křížků, než je mandátů v daném zastupitelstvu. Pokud se přepočítá a udělá byť jediný navíc, celý lístek je neplatný.
Propadlé hlasy
Další věc: mandáty se sice rozdělují primárně mezi strany, ale jako první se sčítají malé křížky před jmény. Takže kdyby někdo zaškrtl celou svou vyvolenou partaj XYZ, ale pak ještě udělal pár křížků navíc u sympatických lidí z jiných stran, ochudí tím XYZ právě o ty hlasy, kterými vybavil vyznačené jednotlivce. Straně to ubere na konečných procentech. Proto politici raději nabádají voliče, aby malé křížky nechali být.
„Pokud se nás rozhodnete podpořit, dejte pouze velký křížek ODS. Tím podpoříte všechny naše kandidáty, vaše hlasy nepropadnou,“ dávají voličům na pamětnou občanští demokraté v prvním pražském obvodu.
Sociolog Jan Herzmann dodává ještě jeden moment. „Mám trochu obavu z toho, jak se situace kolem panašování v těchto volbách vyvine. Protože v Praze a některých velkých městech je volební lístek tak strašně složitý, že to možná dokonce některé lidi odradí od volební účasti,“ sdělil LN.
Politici se tak snaží šok nad obrovskou, neskladnou a oboustranně potištěnou plachtou zmírnit tím, že příznivcům vzkazují: „To nic, prostě dejte jeden křížek před náš název a víc si nekomplikujte život.“ Je to proti smyslu toho, proč se hlasování napříč kandidátkami zavádělo – aby si volič poskládal obecní reprezentaci, jak mu nejlépe vyhovuje; zároveň však panašování může naplnit očekávání jen na menších obcích, u velkých se jeho benefity zakřivují do nepřehlednosti.
Chyby a podvody
Komunální volby jsou kvůli spletitým pravidlům nejnáchylnější na chyby, případně rovnou na podvody. Zmíněný Lebeda se svým týmem z olomoucké Univerzity Palackého na toto téma zpracoval studii, vycházel ze znalosti teorie i série pozorování ve volebních místnostech.
Nejčastější chyby a nejslabší místa předal k pozornosti ministerstvu vnitra, které některá politologova doporučení přijala. Ochotu urychlil skandál při posledních sněmovních volbách, kdy komisaři část preferenčních kroužků nezohlednili, protože opomněli, že lístek je oboustranný a neotočili ho.
O nadcházejícím víkendu se tak poprvé aktivují nová pravidla. Počítat hlasy už například nebude nikdo sám, komisaři to budou muset dělat ve dvojicích, aby se vzájemně střežili. Komise musejí vyměnit modrá pera výhradně za červená, aby nevznikl ani stín pochybnosti, že někdo jiný než volič dodělával na lístek křížky, či dokonce kroužky. S těmi se v komunálu vůbec nepočítá, když se na lístku objeví, lístek neplatí. Ministerstvo také posílilo na školeních, protože se ukázalo, že řada členů komise, kteří mají být voličům rádci, sama netuší, co je správně. Podpořit účast soustředěnějších jedinců má navýšení odměny o pět set na 1800 korun za zasednutí v komisi a prosba, kterou ministerstvo adresovalo vysokým školám. Žádalo posluchače univerzit, aby se hojněji hlásili do služby.
