KOMENTÁŘ
Jedovatá veřejná debata ve Švýcarsku urodila otrávené plody. Většina voličů se v nedělním referendu vyslovila pro zákaz minaretů ve Švýcarsku. Aby zapracovala přímá demokracie, stačilo tentokrát 115 tisíc podpisů na petici, kterou iniciovala populistická Švýcarská lidová strana. Kampaň před nedělní volbou ovládl šokující plakát, na kterém je vlajka s helvetským křížem pokryta minarety připomínajícími rakety v popředí se stínem postavy v integrálním islámském závoji. Nápis hlásal: Ano zákazu minaretů.
Rozčarování transformované v xenofobii Co je vidět, nezabíjí, leč dokáže provokovat. Z tohoto principu vychází agitace populistické pravice ve Švýcarsku. Ověřila si jeho účinnost již v parlamentních volbách před dvěma lety. Šoková propaganda jí vynesla výsledek, jaký nepoznala za celé 20. století. Čím si vysvětlit, že v zemi, která se nestala terčem islámských radikálů, dochází k takovému obratu? Islám je ve Švýcarsku přítomen především v podobě islámských bank blízkých bohatým ropným státům Perského zálivu. Vysvětlení je jediné. Švýcarská veřejnost slyší již delší dobu názory hlavně fundamentalistických kazatelů, jejichž centrem se stalo islámské centrum v Ženevě. Sem se uchýlili a nadále uchylují imámové a učenci spojení s Muslimským bratrstvem, politicko-náboženskou organizací, která již skoro devadesát let sní o obnově ztracené slávy vítězícího islámu. Ženevské centrum se stalo základnou těchto politickonáboženských aspirací v Evropě.
Islámští fundamentalisté zneužili slepou toleranci Švýcarů. Dnes ji nahradilo silné znechucení veřejnosti islámem a jeho vyznavači. Doplatit na to mohou jen umírnění albánští muslimové, jejichž v islámské mystice zakořeněná interpretace víry jim vždy velela nevyvyšovat se nad ostatní okolí a neignorovat názory švýcarských spoluobčanů.
Agitátoři populistické pravice se zmocnili veřejného rozčarování islámem a začali ho transformovat v xenofobii. Nežádají zákaz muslimského vyznání, nejsou proti kultu. Odmítají pouze minarety. Mešita nepotřebuje minaret, ale bez něho je tento kultovní stánek jako katolický kostel bez zvonice. A na minarety se zaměřila pozornost proto, že je populistická agitace vydává za symboly nepřípustných politicko-náboženských aspirací.
Nechybí tomu racionální jádro. Islamistické politicko-náboženské aspirace jsou nebezpečné, neboť posunují islám k soupeření a válčení. Leč takto postavené argumenty by neměly mýlit. Nejde tu o ochranu nenáboženskosti veřejné a politické scény, nejde o to, aby se náboženské otázky nezatahovaly do politiky, nýbrž o zabezpečení vizuální a kultovní nadvlády křesťanství nad islámem. Oživuje se stará tradice nesnášenlivosti, kterou mají ve Švýcarsku tendenci hlásat vyznavači protestantské přísnosti a evangeličtí horlivci a která kdysi diktovala katolické menšině zákaz stavět zvonice. Tentokrát se terčem staly minarety.
Není pochyb o tom, že občanské soužití věřících různých vyznaní a nevěřících vyžaduje regulovat využívání minaretů, aby hlas muezzinů vyzývající věřící k modlitbě nerušil okolí. Ale něco takového se už dávno vyřešilo v případě katolického zvonění. Respektuje se noční klid. Těžko pak najít nějaký důvod, proč minarety zakazovat.
Je sice politováníhodné, že naše doba směřuje k tomu stavět víc kultovních než kulturních stánků. Jsou-li nové kultovní stavby esteticky zajímavé, zmnožují-li architektonickou pestrost a jsou-li budovány z privátních a nikoliv veřejných peněz, je to stravitelné. A jak se přitom bránit islamismu a islámskému integrismu s politickonáboženskými záměry? Podporovat v náboženství kulturu a odmítat třeba i zákazy, snahy měnit islám v nástroj nenávisti a ovládání.
Slabina odmítání Řada Evropanů si dnes myslí: „Švýcaři to řekli i za mě.“ Leč dokážeme se v Evropě shodnout? Sotva. Francie je proti zahalování, ale mešitám s minarety se nebrání. Stejně tak Německo. Britové jsou lhostejní k obojímu a nevadí jim ani velké mešity s vysokými minarety, ani od hlavy k patě zahalené ženy. Švýcary minarety pobuřují, ale zahalování nikoliv.
Odmítání minaretů má vážnou slabinu. Rozpaluje náboženskou nesnášenlivost a směřuje k dominanci jediného náboženského kultu. Je to možná chytlavé, ale zároveň nebezpečné. Ve Švýcarsku mají minaret jen čtyři mešity. Pokud jejich odpůrci pochopí výsledek referenda jako výzvu, proč by nemohli vzít do rukou kladiva a motyky? Naposledy se barbarství obrátilo vůči kultuře v Afghánistánu. Jeho obětí se staly sochy obřích Buddhů v Bamjánu. Barbarství ovšem nepřemůžeme nikdy tím, že budeme jednat jako Taliban.
***
e-mail: zd.muller@wanadoo.fr
Jak se bránit islamismu a islámskému integrismu s politicko-náboženskými záměry? Podporovat v náboženství kulturu a odmítat snahy měnit islám v nástroj nenávisti a ovládání.
O autorovi| ZDENĚK MÜLLER filozof a arabista
