Opravdu máme z politiky vyloučit šťavnaté názory?
Tragédie v Arizoně, kde v sobotu jeden pomatenec na mítinku zastřelil šest lidí a vážně zranil další, mezi nimi i kongresmanku Gabrielle Giffordsovou, rozpoutala diskusi o uměřenosti politických debat. Je přípustné politiku provozovat s takovou slovní agresivitou jako v Americe? Neinfikují politici svojí (občas hranou) agresivitou zbytek společnosti?
Giffordsová je výrazná tvář vládní Demokratické strany a sama se velmi angažovala v obhajobě zdravotnické reformy. Ta reforma mnoha Američanům intenzivně vadí. A dále: republikánská bohyně z Aljašky Sarah Palinová před podzimními volbami zhotovila seznam amerických států, kde by to právě odvetou za zdravotní reformu chtělo vyměnit poslance. Na její mapce USA visí nad těmito státy nitkový kříž, což jí teď někteří její kritici včetně slavného ekonoma Paula Krugmana vyčítají. Prý to byla výzva pro střelce, která v sobotu došla naplnění.
Zkusme si tuto logiku převést do českých poměrů. Takže policejní odboráři si neměli co stěžovat na Johnovy škrty, když přece pár z nich zdemolovalo na vnitru vestibul. Klausovi stoupenci měli v roce 1997 potichu skousnout jeho demisi, když přece před domem Klausova protivníka Ivana Pilipa něco bouchlo. A antikomunisté si po převratu svoje pocity taky mohli nechat pro sebe, třeba by potom šéfa KSČM nepobodal neznámý útočník. Krugmanovská logika dovedená do důsledků by znamenala, že z politiky budou vyloučeny emoce a všechny trochu šťavnatější názory. Nebyla by ale potom jedním velkým pramenem společenské frustrace?
