Dvaasedmdesátiletý umělecký šéf, herec a režisér Vašinka, mimochodem vynikající interpret poezie, své divadlo navzdory všemu ve skromné podobě udržuje a rozvíjí již více než 17 let. V nové sezoně se ocitl v patové situaci -Městská část Praha 5, která dosud scénu podporovala částkou kolem 90 tisíc korun, žádost o dotaci odmítla.
Radim Vašinka po listopadu 1989 původně začínal ve Zborovské ulici ve vlastním bytě (historie jeho Divadélka Orfeus v malostranském Rubínu, které bylo počátkem normalizace zakázané, je ovšem ještě delší). Jeho Bytové divadlo se posléze přesunulo do krytu civilní obrany ve sklepě činžovního domu na Plzeňské ulici v Praze 5 a přeměnilo se v Krytové divadlo. Celá záležitost s odmítnutím subvence je o to skandálnější, že jde o minimální částku a že činnost Krytového divadla, tvrdohlavě se profilujícího jako nekomerční scéna zaměřená na poezii a malé divadelní útvary, je přesně tím subjektem, pro který by měl grantový systém fungovat.
Na sombréra se dostalo
Radnice hlavního města poskytuje Krytovému divadlu sto tisíc ročně na nově připravovanou inscenaci, výše zmíněný, zatím pravidelný příspěvek MČ Praha 5 dílem pokrýval provoz, který je navíc rok od roku dražší. „Některé informace jsou veřejně dostupné na internetu, a tak jsem například zjistil, že i když jsme nic nedostali, v grantech zůstalo nerozděleno asi 290 tisíc. To mně přišlo zvláštní a začal jsem se pídit, proč jsme takhle dopadli. Proč jsme nic nedostali, ačkoliv léta předtím jsme byli dotovaní. Žádný důvod jsem se nedozvěděl, pouze mně bylo oznámeno, že když jsme párkrát grant dostali, nic to neznamená. Prostě tentokrát nedostaneme nic,“ líčí Vašinka jednání s Městskou částí Praha 5. Fakt, že dotace mají přednostně obdržet aktivity, které se mohou vykázat uměleckou kontinuitou, podle něj nikoho nezajímal.
Vašinku také rozčílilo, když zjistil, co tiskový mluvčí Prahy 5 Jan Šlajs veřejně prohlásil. Nechal se prý slyšet, že divadlo spoléhá jen na státní dotace a nepokouší se získat sponzory. „To je hrozná lež, protože my se pořád snažíme a žadoníme, kde to jde, ale jsme malé divadlo a nejsme pro sponzory zajímaví. A konečně, sponzory jsou i naši diváci, kteří nám dobrovolně přispívají,“ vyvrací toto tvrzení Vašinka. Herečka Irena Hýsková líčí, že bylo téměř nemožné dostat se ke starostovi Prahy 5, který je obklopen hradbou sekretářek, a i když se k němu objednala a přistoupila na dvouměsíční čekací lhůtu, zjistila, že její jméno záhadně zmizelo z čekací listiny. „Pak nám bylo doporučeno, abychom se věnovali romské tematice nebo tématům spojeným s drogovou problematikou a mládeží. My se ale přirozeně takovými věcmi zabýváme a podobné vyplňování šuplíků nebo tlak na to, abychom měli za něco čárku, mi přijde opravdu podivuhodné,“ dodává.
Irena Hýsková vysvětluje, že z loňské dotace 90 tisíc korun šlo 40 tisíc na nájem, zbytek na provoz. „Vybíráme po představení dobrovolné příspěvky na sdružení Orfeus, ale to je opravdu minimální příjem, který pokryje pár nutností.“ Kryt, v němž divadlo sídlí, patří podniku Sezam, obhospodařujícímu kryty po celé Praze. „Vždycky se k nám chovali velmi slušně,“ zdůrazňuje, nicméně připomíná, že v příštím roce dům na Plzeňské, kde divadlo sídlí, hodlá jeho majitel Městská část Praha 5 prodat. „Zájem má družstvo nájemníků, ale nikdo nás ani neupozornil, budoucnost je tu krajně nejistá.“
Radim Vašinka přiznává, že je z permanentního handrkování o peníze už otrávený, přesto ale novou sezonu včera zahájil. „Dohodli jsme se, že to rozjedeme a pak uvidíme. Chtěli bychom uvést jednu premiéru. Jde o hru rumunského autora Radua Tutuleska Letní zahrádka, která vznikla v 80. letech. Zjistili jsme, že na ní není co měnit, že se stejně dobře strefuje do současné reality v postkomunistických zemích. Paradoxní je, že její uvedení bylo tehdy zakázané, a nyní, když by měla být světová premiéra v Praze, vypadá to s naším divadlem všelijak. Tím, že jsme nedostali dotaci na nájem a provoz, museli bychom nějak zkrátit peníze na novou premiéru a pokusit se vyjít. Tutuleska tyhle peripetie v zásadě pobavily, říkal - už zase likvidace? Já mám prostě smůlu. Přesto přislíbil, že přijede.“
Divadlo Orfeus si ovšem už dávno zvyklo vyjít s málem a inscenaci dokáže vyrobit úspornou metodou. „Máme takzvané štafetové výpravy v duchu selského realismu a zchátralé elegance, což v praxi znamená, že dokážeme použít všechno, co nám zanechali naši předkové, a znovu to zahříváme vlastní energií. Tento styl také koresponduje s prostředím divadla,“ uzavírá Vašinka.
