Český kubismus je uznávaný v celé Evropě, a sice pro svou neobyčejnou tvůrčí sílu i pro nezávislost některých osobností (Čapek, Gutfreund, Kubišta, Špála...) na jeho francouzských průkopnících. Právě před několika lety připravilo České muzeum výtvarných umění poměrně zajímavou výstavu, na níž bylo možné sledovat nejrůznější vlivy a pozdější interpretace kubismu až do (tehdejší) současnosti. Zdaleka ne všechna vybraná díla rozvíjela původní východiska s nějakým přesahem, možná se mělo přísněji hodnotit, kdo přidal něco svého a kdo jednoduše převzal zavedenou formu. Jestliže tehdy šlo spíš o uměleckohistorickou studii, tak tentokrát jde většinou o aktuální reakce. Jak je u některých zúčastněných vidět, může být kubismus stále ještě inspirativní. Někteří jsou ovlivněni naprosto přirozeně. Jejich tvorba více nebo méně vyrůstá z minulého odkazu a nebyla by bez něj vlastně vůbec možná.
Současná výstava se uskutečňuje na Staroměstské radnici v rámci programu nazvaného Hustý provoz. Dostávají tu příležitost hlavně mladí kurátoři, přičemž někdy mají „kurátorské“ ambice i sami umělci. To svědčí o určitém prorůstání obou profesí, kdysi dost přísně oddělených. Tentokrát se tohoto úkolu ujali Václav Magid a Vasil Artamonov, z nichž první si už některými svými projekty vydobyl určité postavení. Expozice nabízí až nepřehledné množství možností, jak umělci k interpretaci kubismu přistupují nebo jak na něj navazují.
Někdy jsou výsledky velmi zajímavé a přínosné. Někteří autoři v tomto smyslu se značnou původností využili nová média. Osvěžujícím dojmem působí video Radima Labudy, nazvané výstižně Nové šaty. Jde o snímek, který s velkým pochopením vychází ze základních principů kubismu, tedy z rozložení skutečnosti na prvky a opětného složení v novou kompozici, abychom ji mohli vnímat z několika pohledů. Originálním způsobem vyjádřil vlastnosti kubismu (v přímé souvislosti s dneškem) čistě malířskými prostředky Milan Salák, který si ovšem navíc uchoval vlastní výraz. Martin Vančát přistoupil k problému kubismu rovněž velmi osobitě. Ve svém videu totiž rozkládá „obraz“ obdobným způsobem jako kdysi sami kubisté. Zdá se, že pro něj však zůstává nejdůležitější analytická fáze. K nejzajímavějším patří také přístup Jana Nálevky, který vystihl jakýsi proces v různých vývojových fázích tvarů a barev, v nichž se téma geometrických prvků postupně proměňuje. Jde tady zřejmě o jakousi nepřímou souvislost s kubismem i futurismem.
Patrik Čabla uplatnil ve svém objektu nazvaném Váza vzor Jamajka příjemný smysl pro humor, když kubizujících tvarů dosáhl skládáním kovových věder. Zajímavý je i Jiří Kovanda, který navazuje na kubismus i na pozdější geometrickou abstrakci ve smyslu strohého minimalismu.
Svou křehkostí upoutají objekty Aleše Nováka, který na rozdíl od některých dalších vychází z kubismu velmi přirozeně, aniž by eklekticky využíval jeho tvarosloví. V malbě zaujmou příspěvky Václava Stratila a Jiřího Davida, kteří pochopili odkaz i principy kubismu v jeho různorodosti. Pozoruhodným způsobem navázal na myšlenky tohoto směru Tomáš Vaněk, který ve svém Úplném rozebrání vozu Škoda 120 vlastně opět využil princip analýzy skutečnosti, ovšem v sympatické nadsázce.
S lehkou ironií pracuje i Dominik Lang, který dovede vtipně využít prvky z našeho prostředí. Za pozornost stojí objekty Pavly Sceránkové, jakési modely skutečnosti na základě vzpomínky. Promítá se do nich i rozvinutý smysl pro vyjádření prostorových vztahů.
Předešlá výstava „kubismů“ v Českém muzeu sahala více do historie. Ta současná se naopak zaobírá myšlenkou, jak a zda kubismus působí na dnešní způsob myšlení a zda může zasáhnout i budoucí vývoj. Hned dává i určitou odpověď. Dosah tohoto přelomového směru je v našem regionu (a nejen tam) stále velmi silný. Stojí zato připomenout, že podobně stále ještě ovlivňuje italský či ruský futurismus umění svých národů, že jeho objevy lze čas od času využít a rozvinout i v dnešní době.
***
Současný český kubismus Pořádá Galerie hl. m. Prahy v prostorách Staroměstské radnice do 13. dubna 2008. Prohlídka s kurátorem výstavy se uskuteční 10. dubna od 16 hodin ve 2. patře. Na obrázku objekt Pavly Scerankové Dům na Lützovplatz (2007)
