Asi téměř všichni prožíváme dnes nefalšované opojení z tolika politicko-společenských změn. A pravděpodobně každý z nás, kdo poznal osobně Václava Havla ještě v časech neblahé a nechvalně známé minulosti, se při jeho zvolení presidentem naší republiky neubránil dojetí.
Příchuť rozčarování jsem však pociťoval po zhlédnutí přímého přenosu 20. schůze Federálního shromáždění (28. 12.). Marně jsem totiž čekal, že některý z nově zvolených poslanců, a to především ze šestnácti zástupců podporovaných Občanským fórem, informuje občany o smyslu dohod u kulatého stolu z 22. prosince 1989, o nichž sdělovací prostředky přinesly většinou lakonické závěry. Promarnila se tak příležitost oslovit zejména ty občany naší země, v jejichž městech a městysech, vesnicích a osadách pokračuje život ve stále starém duchu. Leckde po této schůzi jakoby znovu utvrzeném, že jedny anonymní pány vystřídali páni druzí.
Chvat, který na jedné straně také ukazuje, jak ještě doznívají a doznívat budou staré zaběhané způsoby prázdného myšlení, třeba jak málo pohotoví byli a jsou novináři, kteří o nových poslancích nedokázali říci téměř nic podstatného. A na druhé straně, jak se našemu životu - společenskému i politickému - stále nedostává dost osobností. Aspoň takových, které by při doplňovacích volbách nepřehlédly, že mezi navrženými poslanci měly figurovat i ženy. Za všechny jejich osobnosti a dámy par excellence uvádím Danu Němcovou, Petrušku Šustrovou, Annu Šabatovou, Evu Kantůrkovou, Vlastu Chramostovou.
Anebo být osobností takovou, jakou je Jan Bubeník, zastupující studenty v parlamentní komisi šetřící události ze 17. listopadu. Při volbě Jaroslava Jenerála - osoby svázané se starým totalitním pojetím struktur - do funkce místopředsedy Federálního shromáždění hlasoval proti. Zatímco se k mému nemilému překvapení i páni poslanci podporovaní Občanským fórem zdrželi kulantně hlasování. Nebo že by i to bylo dohodnuto u kulatého stolu? Přestože bylo všem jasné, že i tato dílčí rekonstrukce FS nemohla postihnout skutečný nynější veřejný a politický obraz společnosti.
Po zvolení Václava Havla presidentem naší republiky nás čeká do svobodných voleb nejeden kulatý stůl. A ne s jednou, ale celou řadou otázek, problémů a komplikací. Neměli bychom u nich zapomínat na to, co nás mnohé a některé spojovalo před jejich konáním, že jsme v tom špatném životě chtěli být rovní před sebou a před ostatními lidmi kvůli sobě i jim. Myslím, že právě teď nastal znovu čas, abychom si tuto prostou skutečnost ještě připomínali.
Informační servis č. 37
