Asi 20 kilometrů od Perperikonu leží vysoko v horách chrám zasvěcený bohyni Matce. Ze skalní rozsedliny uprostřed zalesněných hřebenů se pozorovateli naskytne pohled do chodby, která připomíná vaginu. Přirozeně vzniklou jeskyni, dlouhou šestnáct metrů, prodloužili Thrákové o dalších šest.
„Z antických zpráv víme, že měli svatyně zasvěcené ženské bohyni Matce. Jeskyně objevená v roce 2002 však předčila veškerá naše očekávání,“ poznamenává archeolog Nikolaj Ovčarov. Do chodby orientované severojižně dopadá v pravé poledne puklinou ve stropě sluneční paprsek. Na stěnu jeskyně se promítá v podobě falu.
„Ukázalo se, že Thrákové dokonale ovládali astronomii a geometrii,“ podotýká profesor Ovčarov. Měnící se výška slunce v průběhu roku totiž ovlivňuje i tvar pronikajícího paprsku. Když jsou na konci roku dny nejkratší a slunce je nejníže, falus dosahuje až na samý konec skalní vaginy. Dochází tak ke gigantickému pohlavnímu aktu mezi božským sluncem a matkou Zemí.
Na vrcholek hory věštci přinášeli oběti bohům, v chrámu probíhal božský akt a vše bylo doprovázeno orgiemi - pitím vína a sexem. „Nešlo však o podporu sexuální nevázanosti. Thrákové jednoduše věřili, že by bez pohlavního aktu nepřišlo jaro,“ poznamenává Nikolaj Ovčarov.
Po stopách Orfea
Nedaleko Perperikonu leží i skalní chrám Tatul. „Historický vývoj obou svatyní se ubíral podobným směrem. První obřady se zde odehrávaly už v době kamenné,“ připomíná Nikolaj Ovčarov. Na rozdíl od gigantického Perperikonu se tato malá svatyně může pochlubit velice zachovalou architekturou. V centru se nachází do skály vytesaná pyramida, na jejím vrcholu hrobka. Archeologové ji objevili bohužel už vykradenou. V blízkosti pyramidy se našlo 35 kultovních ohnišť pro obětování.
„Naše výzkumy naznačují, že toto místo je dosud jedinou svatyní spojenou s božským pěvcem Orfeem,“ upozorňuje profesor Ovčarov. Orfeus se někdy jeví jako prostředník mezi bohy a lidmi, a proto bývá přirovnáván ke Kristovi.
