Vzhledem k viditelnějšímu výprodeji politických idejí tak trochu zapadla jedna „informace“.
Nikdo se jí vlastně nezabývá, je nepodstatná, zdánlivě neskandální, jakoby zbytečná.
Dočasný (všimněte si tohoto termínu, ještě se k němu vrátíme!) ředitel zpravodajství České televize Milan Fridrich zrušil samostatnou redakci kultury v ČT a slučuje kulturní redakci s redakcí domácího zpravodajství.
Jeho důvod zní prozaicky: modernizuje se jeho tvář, Česká televize tím zvýší podíl zpráv o populární hudbě a životním stylu mladých lidí.
Neboť prý, dle pana Milana Fridricha, ve stavu, v jakém dosud byla, postrádala smysl a Fridrich pokračuje: „Kultura se nedá zužovat na libůstky jednotlivců, na to, co za kulturu pokládá úzká skupinka intelektuálů (sic!). Televize je většinové médium,“ atd.
Milanu Fridrichovi tak naopak chyběly zprávy o designu, architektuře, populární hudbě a životním stylu mladých lidí a tvrdí, že redaktoři dnes už bývalé samostatné kulturní rubriky se těmto tématům údajně zatvrzele vyhýbali...
Likvidace z pozice „velitelské“ dočasnosti Českou televizi jsem dlouhodobě -a to i veřejně - kritizoval za prezentování kulturních a zejména uměleckých události.
Nikdy jsem si nedělal iluze, ale odpovědní lidé v ČT by mohli a snad i měli (přece jen nějaké iluze mi zbyly) něco znát a profesionálně se orientovat v naší, evropské a světové kultuře (umění). Přesto však musím, a to důrazně, připomenout, že kulturní zpravodajství většinového média není (nemá být) jen o populární hudbě či o tzv. životním stylu mladých lidí (mimochodem za jaké mladé lidi vlastně Milan Fridrich hovoří?!).
To se doposud této redakci částečně dařilo, i když jsem vždy očekával více.
Kdo jiný než veřejně právní televize, jak si stále Česká televize hrdě říká, by měl zasahovat do tzv. alternativnější kultury, kdo jiný by měl za naše „prachy“ umět vyhledávat nevětšinovou kulturu, která je mimochodem tou kulturou, jež vůbec drží (byť už jen na vlásku) naši zemi v kulturním povědomí Evropy či světa!
Každá podobná redakce se tvoří, formuje poměrně dlouho a musí se umět i sebekriticky reflektovat. To však neznamená, že kdokoliv, ač sám humanitním vzděláním zasažen, může i z pozice své dočasnosti likvidovat ty, kteří pomalu, možná lopotně ve vztahu ke svým televizním šéfům, dokazovali svou kulturněuměleckou orientaci.
Zvláštní je, jak se v Čechách nosí ona „velitelská“ dočasnost, zvláště v kultuře. Většinou totiž dokázala z pozice své dočasné moci (která vědomě slouží moci dočasně stálejší!) jen zničit šance nebo dobře fungující proces, například zdejšího kulturního povědomí.
Nechci zde ani „lobbovat“ za vizuální (výtvarné) umění, jehož jsem součástí, neboť jsou mi z duše protivní všichni lobbisté, tedy i ti kulturní.
Zvláště ti, co takto rozdělují naši smysluplnou kulturní scénu, paměť zejména tím, že upřednostňují pouze své kulturně-ekonomické zájmy vůči jiným kulturním subjektům. Což se bohužel děje často i samotným umělcům a ti jen tak nahrávají lidem, kteří z toho mají buď stupidní, patologickou radost anebo prospěch (osobní nebo politický).
Nebyli dokonalí, ale lepšili se Takže, vážený pane Milane Fridrichu, kulturní redakce vaší-naší televize nebyla stoprocentní, neměla stoprocentní přehled o skutečném umění, které jde i vně našich hranic, ale začala být v mnohých reportážích přesná a neokázalá.
Popkultura, zábava či jen národní instituce, které takto (ne)pochopitelně implantujete do ČT (a jak je známo dočasnost se zde náramně ráda transformuje nastálo, nechci „vtipně“ tvrdit, že na věky), patří výhradně komerčním subjektům jako třeba TV Nova a věřte, že nejsem zapšklý intelektuál, sledující pouze ČT 2. Kdo se přidá...? Nebo je všem už všechno jedno... Je!
O autorovi| Jiří David, vizuální umělec, pedagog VŠUP
