PRAHA Historikové objevili dokument, který posiluje podezření, že se spisovatel Milan Kundera v březnu 1950 podílel na zatčení agenta chodce Miroslava Dvořáčka. Tvrdit, že Kundera Dvořáčka beze vší pochybnosti udal, ovšem nelze.
Jde o přepis přednášky s názvem „O obraně země proti vnitřním i vnějším nepřátelům“ někdejšího náměstka ministra národní bezpečnosti Jaroslava Jermana z roku 1952. Jerman během své řeči v Poradně a studovně marxismu-leninismu v Praze prezentoval polapení Dvořáčka jako ukázku „dobré spolupráce, kdy zásluhou našich občanů došlo k odhalení našich nepřátel“. V době vzniku se spisek prodával za 3 koruny, dnes je veřejně dostupný v Národní knihovně.
Přepis Jermanovy řeči potvrzuje autenticitu loni nalezeného dokumentu – policejního záznamu o zatčení Dvořáčka. Ostatně právě z tohoto dokumentu Jerman při své řeči zjevně vycházel. O roli Kundery, který před rokem účast na Dvořáčkově tragédii důrazně vyloučil, však Jerman nic nového neříká.
Historik Petr Koura, kterého LN oslovily, označuje přepis Jermanovy řeči za „silně ideologický text určený veřejnosti, který obsahuje odkazy na konkrétní případy“. Nalezení Jermanovy řeči podle něj prakticky vylučuje, že by původní policejní hlášení z března 1950 mohlo být dodatečným falzem.
Kunderovu vinu ovšem podle historika jednoznačně neprokazuje ani tento dokument.
„Nelze to brát jako stoprocentní bernou minci, která by prokázala tak citlivou věc, jako je vina člověka v případě udání jiného člověka,“ míní Koura.
Průběh událostí, jež předcházely Dvořáčkovu zatčení, se v Jermanově řeči v hlavních obrysech neliší od policejního hlášení. „Dne 14. III. 1950 dostavil se na okresní oddělení VB v Praze 6 studující M. K. a oznámil, že studentka M. E. sdělila jeho kolegovi, že se sešla na Klárově se svým známým Miroslavem Dvořáčkem a tento ji prý požádal o uschování kufru, pro který si prý přijde během dopoledne,“ stojí ve spisku.
Příběh Jerman zhustil a místo plných jmen použil iniciály, nebo jména zcela vynechal. Kundera se skrývá pod iniciálami M. K. Studentkou M. E. je zjevně, nehledě na chybu v iniciálách, Iva Militká a nejmenovaným kolegou Miroslav Dlask.
Pravděpodobný průběh událostí, které předcházely Dvořáčkovu zatčení, tak jak ho líčí původní policejní hlášení a materiály z vyšetřovacího spisu, se proto nijak nezměnil a lze ho shrnout takto: Spolupracovník protikomunistické zahraniční zpravodajské služby Dvořáček během své mise do Prahy náhodou potkal svoji dávnou známou Ivu Militkou a nechal si u ní na koleji Kolonka kufr. Militká o setkání řekla svému příteli a budoucímu muži Miroslavu Dlaskovi. Ten informoval studentského funkcionáře Milana Kunderu, který Dvořáčka na policii udal.
Pokračování na straně 2
Kunderovo udání nebylo...
Kundera – LN získaly dokument z padesátých let, který popisuje čin studenta M. K.
Dokončení ze strany 1
Tento výklad událostí je sice přímý a jednoduchý, řada odborníků ho ale již dříve odmítla s tím, že může existovat i jiné vysvětlení.
Sám Kundera loni ve svém vyjádření pro ČTK jakýkoliv podíl na udání Dvořáčka rezolutně popřel a fakt, že se jeho jméno vyskytuje v policejním hlášení označil za „jedinou záhadu, kterou vysvětlit neumí“.
Skutečnost, že v hlášení je uvedeno jen Kunderovo jméno a datum narození, nikoliv ale číslo jeho občanského průkazu, opravdu pochyby připouští. Existuje zde totiž možnost, že se za něj na služebně někdo vydával – třeba Dlask.
Právě Dlaska přitom loni v říjnu za udavače označil literární historik Zdeněk Pešat, kterému se prý přítel Militké v minulosti přiznal. Pešatovo svědectví ovšem na druhou stranu nevylučuje, že Dlask byl jen jedním z kolektivu udavačů.
Z Jermanovy řeči navíc plyne, že Kundera dopředu vůbec nevěděl, co je Dvořáček zač, a esenbáci se to dozvěděli až na koleji od Militké. „Na základě tohoto hlášení odešli dva příslušníci SNB do bytu studentky a udělali prohlídku kufru, jehož obsah byl však bez závad. Během prohlídky však jmenovaná prohlásila, že Dvořáček zběhl z vojny a uprchl do Německa. Po této výpovědi orgánové čekali v uvedeném bytě na Dvořáčka a po jeho příchodu tohoto zatkli,“ řekl během přednášky Jerman.
Co mluví ve prospěch Kundery? To by znamenalo, že Kundera pouze oznámil, že na koleji je podezřelá osoba. „Zásadní informaci o tom, kdo je Dvořáček, se StB nedozvěděla od Milana Kundery, jak bylo původně prezentováno, ale od Ivy Militké. To je hlavní přínos tohoto dokumentu,“ tvrdí historik Petr Koura. Původní policejní hlášení ovšem tak jednoznačnou interpretaci neumožňuje a je otázkou, zda k tomuto posunu nedošlo až při zhušťování faktů během přípravy Jermanovy řeči.
Ve prospěch Kundery lze vykládat i chybu v iniciálách Militké, která se objevila v přepisu řeči. Může jít samozřejmě o banální omyl, ale taky o záměr StB krýt lidi, kteří pro ni byli důležití. „Nabízí se hypotéza, zda člověk, kterého se snaží Státní bezpečnost skrýt, neměl s touto složkou poněkud jiné vztahy než ten člověk první,“ míní Koura.
Faktem je, že okolnosti Dvořáčkova udání StB a další represivní složky totalitního Československa v žádném jiném dokumentu neobjasnily. Zmínku o udání tak například vůbec neobsahuje Dvořáčkův prokurátorský či soudní spis.
V Jermanově řeči lze najít ještě další nesrovnalost. To když náměstek mluvil o tom, že si Dvořáček měl pro kufr přijít dopoledne. Ve skutečnosti muselo jít o odpoledne, jinak by časový průběh dne neseděl. Tato nesrovnalost ovšem zřejmě jen dokazuje, že Jerman ve své řeči vycházel z policejního hlášení. Slovo odpoledne je v něm totiž přepisováno a připouští dvojí výklad.
Ať už vinu na Dvořáčkově zatčení nese kdokoliv, jedno je jasné – následky byly pro mladého odpůrce režimu mimořádně tvrdé. Dvořáčka krátce po zatčení začala vyslýchat komunistická Státní bezpečnost v proslavené mučírně – „Domečku“. Podle nedávného vyjádření Dvořáčkovy ženy Markéty pro LN se Dvořáček stal obětí fyzického i psychického týrání.
Prokurátor Dvořáčkovi coby agentu chodci navrhl trest smrti. Soud byl ale nakonec milosrdnější, zřejmě i proto, že u Dvořáčka esenbáci nenašli zbraň. V září 1950 dostal mladík za vyzvědačství a velezradu dvaadvacet let žaláře. Prošel řadou nejtvrdších komunistických lágrů a na svobodu se dostal až po bezmála čtrnácti letech.
V dalších letech se Dvořáček, který původně snil o kariéře letce, živil nejrůznějším způsobem. Dělal topiče, číšníka či šoféra. Po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 nevyčkával a odjel do Kanady. Dnes žije jedenaosmdesátiletý Dvořáček ve Švédsku. Loni, krátce před zveřejněním případu, utrpěl mrtvici. Od té doby se sice jeho zdravotní stav zlepšil, přesto podle své ženy Markéty komunikuje jen velmi obtížně.
Estébáci pochopitelně Dvořáčkovi během vyšetřování neřekli, jak to s jeho udáním bylo. Až do loňského zveřejnění případu časopisem Respekt se Dvořáček domníval, že za jeho uvěznění mohla výhradně Militká. Nyní věří, že viníků bylo více. „Mike si byl vždy vědom toho, že to byla Iva Militká, kdo zavinil jeho zatčení. Jestli šla na policii sama, nebo poslala někoho jiného, nezměnilo jeho názor na její vinu. Jediný rozdíl je v tom, že existuje víc viníků,“ popsala nedávno Dvořáčkův postoj LN jeho žena.
Citace Slova z přednášky
Dne 14. III. 1950 dostavil se na okresní oddělení VB v Praze 6 studující M. K. a oznámil, že studentka M. E. sdělila jeho kolegovi, že se sešla na Klárově se svým známým Miroslavem Dvořáčkem a tento jí prý požádal o uschování kufru, pro který si prý přijde během dopoledne. Na základě tohoto hlášení odešli dva příslušníci SNB do bytu studentky a udělali prohlídku kufru, jehož obsah byl však bez závad. Během prohlídky však jmenovaná prohlásila, že Dvořáček zběhl z vojny a uprchl do Německa. Po této výpovědi orgánové čekali v uvedeném bytě na Dvořáčka a po jeho příchodu tohoto zatkli. Při osobní prohlídce byla u jmenovaného nalezena falešná občanská legitimace na jméno Miroslav Petr. Při podrobném výslechu na krajské správě StB Praha pak bylo zjištěno, že Dvořáček prodělal zpravodajský výcvik v Mnichově a byl poslán do ČSR jako agent CIC...
***
„Ani tento spis neprokazuje jednoznačně Kunderovu vinu.“
Nejnovější dokument v kauze Kundera V roce 1952 vydalo oddělení propagandy a agitace KV KSČ v Praze přepis přednášky náměstka ministra národní bezpečnosti Jaroslava Jermana. Přednášku s názvem „O obraně země proti vnitřním i vnějším nepřátelům“ Jerman pronesl v zatím přesně nezjištěný den v Poradně a studovně marxismu-leninismu v Praze. Součástí jeho přednášky bylo i stručné shrnutí zatčení agenta-chodce Miroslava Dvořáčka, což Jerman prezentoval jako ukázku dobré „spolupráce, kdy zásluhou našich občanů došlo k odhalení našich nepřátel“. Zdroj: Národní knihovna
