V ateliéru světoznámého výtvarníka, architekta a designéra Šípka v pražských Holešovicích je celkem rušno. V přízemí je galerie a prodejna Šípkových objektů, převážně „fusion“ objektů ze skla. V prvním patře, kde sedíme v židlích na první pohled nepohodlných, ale designových, vznikají na velkých pracovních stolech návrhy jeho děl a ve druhém patře bývalé továrny na nábytek Šípek bydlí. Jednašedesátiletý umělec mluví velmi potichu, často přemýšlí a pečlivě váží slova. „Já mám ke knihám úžasný vztah. Miluji je. Musím se ale přiznat, že poslední léta čtu velmi málo. Není to kvůli tomu, že bych na knihy zanevřel, ale neumím se na ně koncentrovat, a co čtu, nevnímám,“ vypráví Šípek. „Miluji Samuela Becketta a poezii J. H. Krchovského. Na něm mám rád nihilismus, odstup od normality a jeho individualismus,“ říká Šípek. Z knih Šípek čerpá inspiraci, ale nepřímo. „Když má člověk problém, tak mu jdou do hlavy různé věci a něco z knih se mu vrátí. Hodně jsem používal citáty Becketta, jak hrobník přikládá novorozenecké kleště a ona rozkročená nad hrobem...,“ vypráví Šípek. Dalšími jeho oblíbenými spisovateli jsou James Joyce nebo Václav Havel. „Musím se ale přiznat, že jsem nepřečetl nic od Milana Kundery a ani mě to neláká. Není to však kritika. Připadá mi, že v jeho knihách je intelekt, který mít nemusím,“ usmívá se Šípek. ?
***
BOŘEK ŠÍPEK
? „Často jezdím do Indonésie. Teď jsem dělal jeden projekt na Bali s tamními domorodými řemeslníky. Byly to ratanové židle a úžasná spolupráce,“ vypráví Šípek.
? „Znám hodně šamanů z Austrálie, Indonésie, Číny i Ameriky. Tam jsem se dokonce dostal k Navajům. Jejich svět mě fascinuje. Začal jsem s tím asi před 25 lety a objel jsem kvůli nim celý svět,“ říká umělec.
? „Další mojí vášní jsou kuchařky. Sbírám je a mám jich alespoň stovku. Samozřejmě že hrozně rád vařím,“ usmívá se.
