Otázky spojené s „velkou“ privatizací zajímají nás všechny. Ing. Romanu Češkovi, poradci ministra Tomáše Ježka, jsme položili ty, které se nejčastěji objevují ve vašich dopisech.
* Nebude kupónová privatizace znamenat rozkrádání národního majetku?
V žádném případě. Rozdávat se bude to, co stát lidem ukradl. Velké majetky prošly v podnicích mnoha změnami, nedokážeme změřit, komu přesně vrátit. Chceme teď vrátit každému stejně.
* Nebylo by lépe vrátit majetek formou „zaměstnaneckých“ akcií lidem, kteří v privatizovaných podnicích pracují?
Stát vzal majetek nejen zaměstnancům těch podniků, které půjdou do privatizace, ale i lékařům, učitelkám mateřských škol, důchodcům..., a nebylo by spravedlivé, aby byli vynecháni. Budou-li mít zaměstnanci chuť, mohou investovat své kupony právě do svých podniků a pak se snažit zlepšit jejich výkon. Kromě toho si zaměstnanci budou moci koupit akcie svých podniků na trhu - budou-li chtít takto uložit své úspory.
* Nebude vlastnictví kupónových akcionářů ještě více anonymní než současné „státní“?
Nic nemůže být více anonymní než vlastnictví státu. Samozřejmě, že vlastnictví akciové není stejné kvality jako vlastnictví konkrétního majitele továrny. Přesto se však akcionáři chovají jako vlastníci a zejména ta malá skupina, která má významnější podíl akcií, si hospodaření firmy hlídá daleko lépe než státní úředníci.
* Jde-li o rozdávání státního majetku, proč se bude za kupóny platit?
Především proto, že jejich vydání a distribuce bude něco stát. Ani informační zabezpečení celého privatizačního procesu nebude zadarmo. To je třeba z něčeho pokrýt a nelze to dělat na úkor takových priorit, jako je ekologie, školství, zdravotnictví... Kromě toho by ochota zaplatit víceméně symbolickou cenu 2000 Kčs měla být důkazem, že budoucí držitel akcií se bude chovat odpovědně jako vlastník.
* Zaplatím tedy, řekněme, 2000 korun. S jakým zúročením této částky mohu počítat?
Jednotlivé kupóny nemají samy o sobě žádnou reálnou hodnotu. Ta bude určena teprve tím, kolik majetku nabídneme k privatizaci a kolik obyvatel se rozhodne do kuponové privatizace vstoupit. Vyzvedne-li si kupón jen každý desátý obyvatel nad 18 let, bude na každého připadat desetkrát vyšší hodnota, než kdyby si kupony vyzvedli všichni. Konkrétní zhodnocení akcií, které kdo za kupóny získá, bude pak záležet na tom, zda si vybral akcie prosperujícího podniku či nikoliv. Nejvíce tedy zúročí své dva tisíce ten, kdo bude vyhledávat nejlepší informace.
* Jak bude zajištěno informování veřejnosti o výhodách a nevýhodách investic do určitého podniku?
Základní údaje poskytnou podniky a naše ministerstvo z nich sestaví „průvodce privatizací“. Při zahájení celé akce bude zveřejněn seznam všech privatizovaných podniků, s údaji o nominální ceně základního jmění. Později by tyto seznamy měly vycházet pravidelně, doplněné o údaje, jaký je zájem veřejnosti o akcie podniků.
* Měli jste pro kupónovou metodu nějaké vzory ve světě?
Podobný postup byl aplikován např. v Kanadě (v provincii Britská Kolumbie) a v Chile. (LN, 15. 11. 1990)
