Asi tu reklamu znáte. Lovecká sezona začala a lidé se krčí za stromy, aby načapali nic netušící domácí spotřebiče, které důvěřivě vlezou do pasti – a už se houpají zavěšené v síti. Síť je důležitý atribut. Je to totiž reklama na internetovou aukci.
Mně něco o lovení povídejte. Na pracovním stole mi sedí pro jistotu hned dva puštěné notebooky. Očima hypnotizuji časomíru v rohu monitoru a prst se mi vznáší nad tlačítkem PŘIHODIT. Nevypadá to tak spektakulárně jako lov v lese, ale není to o nic menší adrenalin.
Vždycky všechno začíná tak nevinně. Hledal jsem na internetu jakousi knihu a surfování mě zavanulo na stránky on-line aukce Aukro. Nejenže tam byla kniha, po níž jsem zrovna pátral, ale byly tam i další, které jsem sháněl už dlouho. Zaregistroval jsem se, a když jsem se ponořil do oceánu dražených předmětů, bylo to jako první ponor do korálového království pod mořskou hladinou. Brouzdal jsem mezi jednotlivými aukcemi, ukládal si ty zajímavé mezi „sledované“, přihazoval, přebíjel ostatní a jásal, když jsem aukci vyhrál. Je to pocit, jako když hráči na automatu začne cinkat v korýtku lavina drobných.
Každý druhý den můžete zažívat pocit vítězství. Jste obchodníkem, dražitelem, hráčem. Brzy se mi začala dopisní schránka plnit výzvami k vyzvednutí balíčků na poště. Do diáře jsem si místo schůzek zapisoval přesné časy konců jednotlivých dražeb. Byl jsem ztracen. A když jsem po třech měsících zjistil, že pokud se neúčastním alespoň dvou tří probíhajících aukcí, mám pocit, jako bych nežil, došlo mi, že takhle vypadá závislost.
Sbírám rozbitá ukazovátka
Internetové aukce jsou fenoménem této doby nejen proto, že dříve prostě internet neexistoval. Doba se ale mění tak rychle, že nám i nedávná minulost protéká mezi prsty jako písek a paměť sama si nevěří. Sběratelů není tolik, aby vytvořili milionové davy přihazujících v on-line aukcích. To se jen lidé snaží zachytit kousek dětství, chtějí vrátit čas, koupit zhmotnělou vzpomínku. Touhu obklopovat se harampádím objevil i francouzsko-íránsko-americký programátor Pierre Omidyar, zakladatel největší internetové aukce světa – americké eBay. V den jejího založení v roce 1995 se na webu neobjevil ani jeden návštěvník, ale lidé si začali mezi sebou postupně o novince šuškat. Stačilo devět měsíců a eBay – bez jediné reklamy – vydělávala svému zakladateli víc než jeho původní profese. Omidyar přibral další společníky. Po dvou letech získali od investora finanční injekci ve výši pěti milionů dolarů. Když v roce 1998 vstoupila společnost na burzu, z jejích zakladatelů se stali miliardáři.
Sběratelský potenciál se ale projevil okamžitě. První předmět, který se na eBay prodal, bylo rozbité laserové ukazovátko, za které kdosi nabídl necelých 15 dolarů. Omidyar se pro jistotu kupujícího zeptal, jestli ví o tom, že ukazovátko je rozbité. „Já jsem sběratel rozbitých ukazovátek,“ přišla odpověď.
eBay má své verze ve třiceti zemích světa, ale střední a východní Evropě se vyhýbá. Toho si v roce 1999 všimli podnikaví Poláci a založili společnost Allegro Group s velice podobnou službou. Allegro se stalo v Polsku fenoménem a nyní si buduje pozice i v okolních zemích. Česko bylo první z nich, kam byl systém v srpnu 2003 importován, ovšem pod názvem Aukro.
Firma v Česku zažívá exponenciální nárůst návštěvníků, čemuž se musí přizpůsobit i personální zázemí. Česká pobočka má dnes 64 zaměstnanců, loni jich byla pouhá polovina. Nedávno Aukro oslavilo neuvěřitelný milion registrovaných uživatelů a denně zde probíhá kolem 400 tisíc aukcí.
Je libo kekela?
Každé obchodování po internetu s jiným než novým zbožím je tak trochu kupování zajíce v pytli. Většina prodejců jsou slušní a spolehliví lidé, ale ne všichni. Své si už užili provozovatelé americké eBay, když například řešili případ ve své době populárních hraček Furby, které jeden podnikavec přestříkal na jinou barvu a vydával za speciální limitovanou edici. Na Aukru již rok funguje tzv. program na ochranu práv, s nímž spolupracují desítky zástupců ochranných značek. Neautorizovaní prodejci nebo prodejci padělků jsou oznamováni Aukro týmu, který spornou dražbu zruší. V roce 2008 tak zasáhl u 18 000 aukcí. Jedním ze způsobů, jak podobným situacím předejít, je vzájemné hodnocení účastníků. Když aukce proběhne, kupující a prodávající mají právo vzájemně se ohodnotit. Pokud někdo bude mít vysoký počet negativních hodnocení, je to signál, že něco není v pořádku. Pokud se i tak stane kupující na Aukru obětí podvodu, například když odešle peníze, a nedostane zboží, má garantovánu náhradu škody do výše 20 000 Kč. Ovšem za předpokladu, že pachatele oznámí na policii.
Obec uživatelů aukcí je dost velká, aby se v ní našli také šprýmaři. Některé z inzerátů na Aukru se již staly legendou. Nejčastěji lidé vzpomínají na dražbu štěňat kekela. Mazlivá stvoření bez srsti a s povážlivě lidským obličejem byla nabídnuta k prodeji v únoru 2006. Když cena za mazlíčka dosáhla miliardy, byla aukce zrušena, protože se ukázalo, že se jedná o recesi. Kdosi vydával za zvíře plastiku australské umělkyně Patricie Piccininiové.
Jiný dražitel zase hledal někoho, kdo si koupí adrenalinový zážitek – umýt okna ve druhém patře starého domu. „Okna jsou dostatečně vysoko, jdou blbě otevírat, velká šance, že vám jejich horní část spadne na hlavu; při pádu z okna máte šanci spadnout na krásně dlážděný chodník, originál staré dlažky, anebo do vozovky s krásnými vltavskými kočičími hlavami. Žádný měkký asfalt.“ Ne všechny podivné nabídky jsou míněny jako nadsázka. Jeden zoufalý scenárista například dražil autorská práva na nerealizovaný filmový scénář, s nímž se slušně umístil ve scenáristické soutěži. Nejen zaslepení producenti, ale ani nikdo z dražitelů neprojevil zájem.
Z dalších kuriozit, které je možné na aukci potkat, jen namátkou: svlečenou kůži sklípkana, „kousek salámu a kousek sejra“ za korunu plus 50 Kč poštovného, pozemek na Měsíci, či dokonce – pro vlastence – na asteroidu Bohemia (prodávající vysvětluje, že si na sebe nechal zaregistrovat celý asteroid, ale nechce na něm bydlet sám jako Malý princ), kašlající popelník ve tvaru plic, umělý kloub („hezký dárek pro sportovce“), loni v létě dokonce kdosi nabízel za 35 000 Kč vyoperovanou kyčel Václava Klause, ale jednalo se nejspíš o podvrh.
Jak moje aukční závislost přišla, tak zase odešla. Dodnes ale považuji Aukro (či jeho starší, méně navštěvovanou konkurenci Odklepnuto) za praktickou věc. Jednak se tu dozvíte o věcech, o nichž jste netušili, že vůbec existují, a systém plateb a zásilek je tak jednoduchý, že si někdy vydražím a nechám poslat knihu, kterou mám třeba na chalupě nebo ji prostě nemůžu najít.
Antikvářovo dilema
Pro stovky lidí je však Aukro docela obyčejným živobytím. On-line aukce je vlastně takovým velkým vetešnictvím, takže není divu, že majitelé nejednoho bazaru zavětřili šanci a své nejlepší kousky vystavují i zde. Pro zákazníky, které baví prolézat regály a lovit zaprášené poklady, to je špatná zpráva. Zatímco do té doby ve svém lovu soupeřili jen smístními obyvateli, dnes se zájemci o antikvární poklady mohou hlásit z celé republiky, aniž by se zvedli ze židle. Na některé obchodníky to může mít i rozkladný vliv. Zažil jsem majitele antikvariátů, kteří začali nejzajímavější kusy prodávat na internetu. Dnes si stěžují, že jim do obchodu nechodí lidi, a nedokážou si tyto dva jevy spojit dohromady.
Řada výrobců nebo obchodníků běžně kromě vlastního internetového obchodu umisťuje nové zboží i na Aukro a Odklepnuto. Pravidla jim to nezakazují, prodávat může každý, kdo je dodrží. Tak proč si nechat ujít potenciální zákazníky? U jiných to může být z nouze ctnost, napadá mě, když prolézám sklep jednoho z nejaktivnějších on-line prodejců. Pan Černý měl v jednom z pražských činžáků vetešnictví, a když byl nucen krám zavřít, zbylo mu dvě stě beden zboží. Dnes si lépe vydělává jejich postupným prodejem na internetu. Nové kousky přidává čtyři dny v týdnu. Pravidelní zákazníci mu říkají: „Pane Černý, my s vámi ráno vstáváme, když se jdeme podívat, co tam máte nového.“
Pokukuji po nějakých artefaktech ze 60. let. „Ty jsou všechny dávno pryč,“ mávne Černý rukou. „Jejich cena už bude jen stoupat. Naopak taková moderna je na svém vrcholu a výš už asi nepůjde.“ Sběratelé a překupníci mají nejrůznější libůstky. Mezi zákazníky pamatuje na sběratele nádob na klystýry, do Ameriky odesílá do jednoho butiku noční košilky z první republiky, které se tam prodají za mnohonásobek zdejší ceny. Za nejspolehlivější evergreen, o nějž je zájem vždy, považuje vetešník militaria, především pak výzbroj německé armády z druhé světové. V současné době zažívají velkou vlnu popularity hračky a další „retro“ předměty z 60. až 80. let. Pan Černý objasňuje: „I v tom má prsty internet. To jsou předměty, po kterých nostalgicky touží právě generace, která dnes internet používá. V kamenných starožitnostech by o takové věci zákazník ani nezavadil pohledem.“
S panem Romanem Ježkem, dalším „superprodejcem“ z Aukra, mám problém se sejít osobně. Nestíhá. „Krize mi hraje do karet,“ vysvětluje hekticky po telefonu, „lidé potřebují peníze a zbavují se věcí.“ S panem Černým i ostatními „aukráky“ jej spojuje jedna vlastnost: slabost pro pěkné staré věci. Pan Černý si mnohé z nich postaví doma na poličku a nějakou dobu se s nimi mazlí pohledem, než je pustí dál. Pan Ježek zase vnímá internetové aukce jako prostředek k záchraně vzácností, které by lidé jinak vyhodili. „Lidé tuší, že zlato a míšenský porcelán mají cenu, ale o ceně ostatních věcí nemají potuchy. Jednou jsem se dostal k části písemné pozůstalosti T. G. Masaryka, s níž současní majitelé zatápěli v kamnech. Nebo k člověku, který přes noc rozstříhal sbírku pohledů v hodnotě dvou milionů, aby se mu z nich lépe odlepovaly známky. Sám přitom neměl ani na chleba.“
Staré dobré tržiště
Denně se na Aukru prodá zboží za zhruba 13 milionů korun. Celková hodnota prodaných položek v loňském roce přesáhla 2,5 miliardy. To už dávno není jen tak nějaký internetový obchod, to není klub sběratelů kuriozit, to je celá paralelní ekonomika. Je to nová platforma prodeje, která těží z nevýhod klasických obchodů. Nabídka se neomezuje na módní vlny a zájem spotřebitelských mas. Najdete tu i věci, které dávno vyšly z módy, ale vy je zrovna chcete mít. Klubová atmosféra a systém hodnocení prodejců pomáhá překonávat ostych běžný před anonymními internetovými prodejnami.
Moderní elektronická média nám vlastně umožňují návrat ke společnosti přímé směny zboží, byť prostřednictvím peněz. Je to krok k orientálnímu tržišti? Ano, jak vidno, jen v této zemi žije milion lidí, kterým staré dobré tržiště přichází vhod.
***
Proč jsou na Aukru v kurzu retro předměty z 80. let, o něž by v obchodech zájem nebyl? Web používají lidé, kteří tehdy prožívali dětství.
O autorovi| Ivan Adamovič, spolupracovník Pátku
