Kuřimský případ je stále zamotaný: jednu chvíli byly pochybnosti, zda jedna jeho aktérka vůbec existuje, později se vynořila se třemi identitami.
V každém případě politici usoudili, že je třeba konat: a politicky konat – podle nich – znamená něco lidem zakázat.
Paní ministryně Dana Kuchtová a po ní ministr Ondřej Liška přispěchali s návrhem, že bude třeba přísněji kontrolovat domácí vzdělávání. Ale proč, prosím vás?
Připomínám, že proti domácímu vzdělávání byly hlavně dvě námitky: za prvé, že by mělo být vyhrazeno jen pro děti se speciálními potřebami, za druhé, že vzdělávání dětí by mělo být vyhrazeno profesionálům.
Oba tyto požadavky ale kuřimský případ splňuje. Ondra má údajně vadu sluchu a na jeho výchově, respektive vzdělávání pracovali profesionálové, k nimž patří i jeho matka. Těch profesionálů je kolem kuřimských dětí vůbec nějak mnoho, snad až příliš mnoho...
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Kromě toho Klára Mauerová týrala (minimálně) dvě děti: jedno vzdělávané doma, druhé vzdělávané ve škole. A to nás přivádí k zajímavému jevu, který bychom mohli nazvat „Liškovým paradoxem“: je-li týráno doma vzdělávané dítě, může za to domácí vzdělávání, je-li týrán běžný školák, škola za to nemůže. A i kdyby se nakrásně uznala spoluvina školy, jistě to nepovede k tomu, že bychom všechny školy zrušili.
Chtějí kontrolovat, co už je kontrolováno Ale „vyřčené slovo je jako pták, už je nezachytíš“. A tak výroky ministryně Kuchtové a jejího nástupce ministra Lišky o větší kontrole domácího vzdělávání asi nezapadnou. Co na tom, že děti chodí každý půl rok na přezkoušení, co na tom, že i sociálka tyto rodiny navštěvuje a děti kontroluje (nutno říci, že zpravidla nekonfliktním způsobem). Co na tom, že mají výborné akademické výsledky a více času na socializaci ve volnočasových organizacích. Politici a úředníci prostě chtějí kontrolovat to, co už je kontrolováno.
A věcem notoricky podezřelým zřejmě hodlají nechat volný průběh... Navíc hodlá ministr Liška vylepšit současnou praxi tak, aby ředitel školy měl právo ukončit domácí vzdělávání hned po prvním přezkoušení, tj. za půl roku (dosud to může udělat až po roce). Podle stejné logiky bychom mohli například zrušit opravné termíny na vysokých školách – ale vůči školám postupují úřady mírněji.
Rodiče přece nejsou žádní amatéři Oblíbeným terčem úředních zákazů je totiž rodina, přesněji řečeno rodina, která dobře funguje. Rodina je živý organismus, rozvíjí se po svém, a proto by na ni měli dohlížet profesionálové.
Jenže rodiče nejsou žádní amatéři. Jejich kvalifikací je láska k dětem, jejich cit a intuice, jejich obětavost. To vše se odráží také na úrovni domácího vzdělávání.
***
Ten zajímavý jev bychom mohli nazvat „Liškovým paradoxem“: je-li týráno doma vzdělávané dítě, může za to domácí vzdělávání, je-li týrán běžný školák, škola za to nemůže
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Michaela Freiová, redaktorka informačního serveru Res Claritatis a čtrnáctideníku RC monitor
