Akira Kurosawa patřil k těm nejvýznamnějším filmařům všech dob - dnes by se dožil stovky. Podařilo se mu ovlivnit celek kinematografie, jeho postupy využívají tvůrci umělecky náročných snímků i lidových spektáklů.
Dosáhl toho díky mimořádnému talentu a intelektu a také perfekcionismu, o němž se vyprávějí legendy. Nařizoval prý obrátit proud nešikovným směrem tekoucího potoka, přemalovat slunečnicové pole na horizontu na vhodnější odstín žluté nebo byl schopen zastavit natáčení bojové scény kvůli tomu, že mu akce jednoho ze stovek komparzistů nepřipadala dostatečně věrohodná.
Asi nebylo zrovna jednoduché s ním pracovat a určitě nebylo jednoduché jím být. Co asi viděl na projekcích svých filmů včetně těch, jež jsou považovány za mistrovské? Bylo mu přáno vnímat i tu velikost, nebo registroval jenom potoky, jejichž proud už nešlo obrátit, ne úplně přesně zbarvená pole na horizontu, komparzisty neschopné napnout luk? „Ve všech mých snímcích se dají najít tři, možná čtyři minuty čisté kinematografie,“ řekl jednou. Jak byl schopen přežít všechny ty ostatní minuty? Lidé sní o dráze umělce také jako o způsobu, jak dosáhnout uznání. Umělec určitého formátu sám sobě právě tohle nikdy nemůže dopřát.
O autorovi| Ondřej Štindl redaktor LN
