POLEMIKA
V článku Jediná možná cesta k zelené Šumavě (LN 7. 8.) pan náměstek František Pojer sděluje, že zvolený postup proti kůrovcům v národním parku Šumava je jediný možný. Od ministerstva životního prostředí bych však očekával, že své stanovisko opře nikoli o doporučení mezinárodní nevládní organizace či odborného grémia pro národní parky, které si ministerstvo zřídilo, ale o české zákony. Bohužel se tak nestalo, ač k tomu bylo vyzváno.
Naproti tomu je opět veřejnosti podsouváno, že existují pouze dvě cesty - boj proti kůrovcům a vznik holin, nebo ponechání smrkových porostů svému osudu a růst lesa pod soušemi. Přitom je zamlčováno, že souše se v krátké době rozpadají, takže holina vzniká rovněž, pouze s malým odkladem, a především, že úspěšná obrana proti kůrovci naopak vzniku holin brání. Holiny, které zde vznikly, jsou důsledkem asanace stromů napadených kůrovci, kteří se šíří právě z bezzásahových zón. Kdyby tyto zóny vymezeny nebyly, kůrovcem napadených stromů by bylo výrazně méně a holiny by nevznikaly nebo by byly výrazně menší.
Prozatím platný postup, kdy se asanují pouze stromy v okolí bezzásahových oblastí, by měl šanci na úspěch, pouze kdyby kůrovci již v jádrových zónách nebyli přemnoženi. Za současného stavu, kdy je kůrovec v národním parku přemnožen, poslouží ponechaná kalamita pouze k dalšímu namnožení kůrovců, takže v příštím roce bude gradace kůrovců o to větší. Možnosti kůrovců jsou pevně dané, proto pokud je kůrovců před kalamitou málo a zpracování probíhá rychle, ke kůrovcové kalamitě dojít nemůže. Pokud však některý vlastník po vzoru národního parku ponechá dříví bez zpracování, může samozřejmě dojít ke gradaci podobně jako v národním parku.
Myslím, že je nejvyšší čas odhodit ideologii a začít se bavit o faktech. Šumava si to zaslouží.
O autorovi| Štěpán Kalina, předseda České lesnické společnosti
