Aspoň nějaká spočívá v průběžných animovaných vsuvkách, v nichž Maradona pokořuje figurky s tvářemi světových politiků, a ve vypravěčském rámci „velkého pochodu na Mar del Plata“, fotbalistovy cesty na summit vůdců všech zemí amerického kontinentu kromě Kuby. Oba motivy jsou nicméně svázány s možná nejhorším aspektem celého filmu: dětinsky laciným antiimperialismem.
Maradona totiž kritizuje politiky západních mocností se zápalem, naivitou a nevědomostí klučinů, kteří házejí dlažební kostky do výloh „mekdonaldů“ a Kusturica ho v tom nadšeně podporuje. Jistě, vítězství Argentiny nad Anglií na mistrovství světa v roce 1986, při němž Maradona dal své dva nejznámější góly, se interpretovalo politicky od samého začátku, neboť se odehrálo sotva čtyři roky po porážce Argentiny ve válce o Falklandy. (Nelze v téhle souvislosti nevzpomenout slavný hokejový zápas ČSSR–SSSR v roce 1969.) Jenže pro Kusturicu představuje záminku pro dlouhé sekvence plytkého takypolitizování a zmíněné animované prostřihy, které jsou prostě nebetyčně trapné.
O mnoho víc smyslu nedávají ani fotbalistovy názory na světové uspořádání: poslouchat Maradonu řečnit o politice je stejně zábavné jako poslouchat Bushe mluvit o fotbalu. Další problém spočívá v tom, že Kusturica Maradonu vzývá jako svatý obrázek, přirovnává ho ke každému od Gilgameše po Sex Pistols, neustále leze před kameru a lísá se k němu. Film pak není o Maradonovi, ale o Kusturicovi, jak natáčí Maradonu. Scény, v nichž si oba navzájem představují své rodiny, patří do domácího videa a ne na plátno.
Přesto nelze říct, že se divák nic nedozví; za každou zajímavou scénu však zaplatí horami banalit. Velký prostor dostává třeba Maradonova závislost na kokainu, které fotbalista upřímně lituje. Zábavné jsou sekvence se členy sekty, která ho uctívá jako skutečné božstvo. Nejsilnější je však film ve chvíli, kdy se věnuje Maradonově ženě Claudii (na snímku). Ta nemusí říct téměř ani slovo – a přesto má divák pocit, jako by se o těžkostech života s „fotbalovým bohem“ dozvěděl všechno.
Kusturica je (nebo aspoň býval) geniální režisér hraných filmů – vzpomeňme Otce na služební cestě nebo Dům k pověšení. Jako dokumentarista však selhává. Místo portrétu či biografie natočil snímek, který stéká po Maradonově personě jako voda. Pod ni se filmaři dostat nedaří – a vlastně se o to zřejmě ani nepokoušel.
Maradona
Nejznámější góly Oba Maradona vsítil na mistrovství světa v roce 1986 v utkání s Anglií. První dal rukou, potom obešel šest protihráčů a vstřelil branku později označenou za gól století.
Více informací najdete na www.lidovky.cz/kultura
