Miloš Winkler se narodil v Křivoklátu a podle svých slov byl vždycky víc obchodník než pěstitel. „Dědeček měl krásné záhony u domu, nutil mě na nich pracovat a moc jsem to nemiloval. Zato jsem už ve čtyřech letech kytky prodával. Natrhal jsem fialky, udělal z nich svazečky a ty jsem prodával před vstupem do hradu. Tehdy existovaly papírové tříkoruny a ty mi za ně lidé dávali.“
Touha po prodávání v něm zůstala. Po vyučení začal pracovat v někdejším obchodním domě Máj, pak prodával textil, poté šel studovat i hotelovou školu. Také si však spolu s bývalou manželkou pořídil „se souhlasem Vatikánu“ bývalou katolickou faru u Nymburka, přičemž se přece jen vrátil k tomu, k čemu jej od dětství vedl dědeček: pěstoval a prodával lilie, narcisy, ředkvičky, okurky, a dokonce i mrkev a česnek. V době před listopadem 1989 byl ale pevně rozhodnutý emigrovat. Se ženou se kvůli tomu rozešel, úspory se snažil dostat ven. Během příprav na odchod režim padl.
„Stejně jsem na nějakou dobu odešel, chtěl jsem dokázat sám sobě, že si v cizině vydělám. V německém Ulmu jsem se pak živil číšničinou. Musel jsem makat jako nikdy v životě. Ale naučil jsem se jedno pravidlo, ze kterého doteď žiju. Že zákazník je vždy první a musí být spokojen, to je nejdůležitější.“ Krám je hezký, když prodává S vydělanými penězi se vrátil a začal se zajímat o otevřený trh s květinami z Nizozemska. Přihlásil se do konkurzu na nevyužité nebytové prostory, a aby je mohl zrekonstruovat na prodejnu, prodal nový byt tři plus jedna. Po několika měsících otevřel květinářství v Praze nedaleko náměstí Republiky. „Krám je hezký jenom tehdy, když prodává. Vycházel jsem z toho, že v téhle lokalitě neprodělá.“
Zmíněné květinářství má dodnes, ale velký a mezinárodní rozmach umožnil jeho firmě až nástup internetu. „Občas uvažuji, kde bych bez něj dneska byl,“ říká Winkler. „Když začal fungovat vyhledávač Seznam, byli jsme tam z mé branže tři, já a ještě dvě květinářství. Dnes jsem z těch tří firem na internetu zůstal sám, ale zato tam přibylo tisíc jiných květinářství. Jen pár mi jich ale konkuruje službami a flexibilitou.“ Květiny ze světa do světa Přes internet nakupuje Miloš Winkler květiny přímo na nizozemské květinové burze a prodává je ve vlastních e-shopech. „Každé pondělí přijde po desáté hodině večer na nizozemskou on-line burzu čerstvé zboží, já se následující ráno podívám, co je v nabídce, klikám si a po internetu nakupuji. Objednanou zakázku zkontrolují přímo na burze fytopatologové a logistická firma mi ji během čtyřiadvaceti hodin přiveze do Prahy. Čím větší zakázka, tím lepší cena. V našich e-shopech si pak můžete objednat, jakou kytici chcete, případně i to, kam ji doručit. S logistickou mezinárodní kanceláří spolupracuji čtyřiadvacet hodin denně a doručujeme květiny prakticky všude. Už jsme měli zakázky na Nový Zéland, do Austrálie, do Hongkongu, do Číny, Amerika a Evropa je denní chleba. Jednou mě zarazilo, že v Indii umí kurýrní služby doručit květiny už za dvě hodiny. Češi i české firmy tuto službu využívají čím dál víc: hodně dětí dnes studuje v cizině, dívky se vdávají do zahraničí, teď zrovna se blíží Vánoce a lidé si budou posílat přání. Je krásné, když mi nějaká babička zavolá, že jí dcera z Austrálie poslala k svátku krásnou kytici. Paní žije dojmem, že ji vezeme přímo z Austrálie. Skutečnost je taková, že jsme jí doručili čerstvou kytici z naší prodejny.“ Jen v poslední době tak Winkler do nových e-shopů investoval podle svých slov kolem 250 tisíc korun.
Mezi zákazníky květinářství dnes převažují spíš firmy a instituce. Nechybějí ani různí VIP klienti, ty však majitel odmítá v tisku jmenovat. „Každý zákazník mi dává důvěru a já jej musím chránit,“ vysvětluje. „Je to citlivá věc. Vím například, kdo ze známých osobností je právě v nemocnici, protože mu tam jeho kolegové nechávají zaslat květiny. Vím, kdo s kým chodí. Vím, komu a kdy se narodilo dítě nebo co, kdy a kde právě slaví. Květiny vás provázejí celý život. Nechávám si to všechno pro sebe, pustit něco ven by bylo nefér. Co mohu zmínit, že květiny od nás dostala i Madeleine Albrightová a Bill Gates a že lidé rádi posílali hodně květin paní Dáše Havlové. Objednávky na kytice pro ni chodily i z Japonska. Ale mezi zákazníky nerozlišujeme, i neznámý člověk má dostat stejně pěknou kytku jako slavný.“ Lidé jsou kulturnější Totéž podle něj platí, když zákazník přijde do kamenného obchodu. „I když se přijde jen podívat nebo poradit, má asi o nás nějaký zájem. Na všech e-shopech uvádím svůj mobil, kdokoli mi může zavolat a poradit se, pokud si s kyticí neví rady. Mě to neruší, jsem tu pro něj. Co hodnotím pozitivně, je to, že po čtrnácti letech v této branži vidím, že se lidé přece jen stávají kulturnější a nebojí se být nároční. Zvlášť chlapi začali být komunikativnější a přístupnější. Začátkem 90. let objednávalo doručení květin i hodně ‚takypodnikatelů‘– byly to typy, kterým říkám fialová saka a bílé ponožky. Dnes mi zůstává až rozum stát nad tím, jak jsou všichni naši zákazníci ohromně vstřícní a milí.“
Podobný vývoj se týkal i zaměstnanců. Najít dobré a spolehlivé lidi bylo podle Winklera v začátcích podnikání to vůbec nejtěžší. „I neplatiči byli proti tomu hračka. S hodně lidmi jsem se musel tehdy rozloučit, brali to jak číšníci za socialismu, jen hosta okrást, odbýt práci a mít klid. Chlupy se mi ježí po těle, když si na ty doby vzpomenu. Teď už mám naštěstí tým spolehlivých, slušných a pracovitých prodavaček. Jsem na ně dost pedant, na druhou stranu jim rád zaplatím veškerá dostupná školení, včetně školení nizozemské floristické kanceláře. Mimochodem práce v květinářství není vůbec jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Ruce máte pořád ve studené vodě, uvázat kytku z padesáti růží a udržet je opravdu fyzicky bolí. Uvázat ji ze sta či dvou set růží nezvládne ani chlap. Moc si svých prodavaček vážím.“
Svou firmu řídí Winkler stále sám. „Moje firma jsem já,“ říká. „Nechávám svým lidem pravomoce, ale jsem na telefonu 24 hodin denně a mám neustálou kontrolu nad prodejnou i denními tržbami. K internetu se dá připojit všude. Vedl jsem společnost i z nemocnice: dokumenty mi mohli k podpisu přivézt a vzrostl mi jenom účet za mobil. Jediný problém byl, že jsem tím mobilem rušil EKG a další přístroje, na které jsem byl napojený.“
***
MILOŠ WINKLER Rodina: Rozvedený. Auto: Chrysler PT Cruiser. Oblíbená hudba: „Mám rád střední proud, líbí se mi dobré muzikály. Rádio jsem přeladil na Reginu a Radiožurnál, neposlouchám už komerční rádia, kde každých pár minut slyším reklamu a upoutávky. Moc rád si poslechnu Tinu Turner a Céline Dion, na obou jsem byl na koncertě. To je prostě zážitek, který vám nevezmou.“ Volný čas: „Volný čas nemám, jako koníčka mám práci. Volno trávím u počítače, koukám, kde je co nového, co můžu upravit na webu... Pořád mám co dělat. Ale mám dva psy, takže také vyrazíme na procházky, a když to vyjde, tak si zajdu zaplavat.“ Oblíbená dovolená: „Cestování kdekoliv ve světě, abych se zase něco přiučil.“
