NEW YORK Randy Seymour se před příchodem zimy vždy cítil sklesle a podrážděně. Věděl, že jeho účty porostou, protože musel vytopit svůj nuzně vybavený dvoupokojový byt ve čtvrti Mount Hope v jižní části Bronxu. Letos je všechno jinak. Ještě než mi Randy vysvětlí proč, očima vyhledá malou venezuelskou vlajku, kterou má zapíchnutou pod soškou Ježíše Krista přibitého na zdi v obývacím pokoji. „Mám teď teplo díky prezidentu Chávezovi. Poslal nám sem do Bronxu levnou ropu, a já tak letos ušetřím dobré tři čtyři stovky,“ vykládá tento čtyřicetiletý Afroameričan v dobrém rozmaru.
Jeho domácnost patří k 200 tisícům rodin, které letos obdrží venezuelskou ropu za polovinu tržní ceny. Projekt se vedle New Yorku týká lidí od Aljašky až po Vermont. Celkově se jedná o 23 států. Mezi příjemci levnější ropy je údajně i dvě stě indiánských kmenů. Chávez může ropu v Americe „přerozdělovat“ poměrně snadno. V zemi totiž působí venezuelská ropná společnost CITGO, která zde vlastní osm rafinerií a zhruba 14 000 čerpacích stanic.
Randy z Bronxu tvrdí, že letošní dodávka (Chávez začal ropu do Bronxu posílat před třemi roky) je pro chudší vrstvy Američanů ještě důležitější než v uplynulých letech. „S naší ekonomikou to jde z kopce a ceny za ropu stoupají. Lidi začínají bláznit a zbavují se hummerů, protože žerou spoustu benzinu,“ směje se Randy. Naráží na obavy Američanů z možné ekonomické recese. V Bronxu dnes žije přes 40 procent obyvatel pod federální úrovní chudoby, která byla pro loňský rok stanovena na něco málo přes deset tisíc dolarů ročně.
Zanedbaný, lenivý Bronx Pravdou je, že statistiku o zdejší chudobě potvrzuje už jen letmý pohled na ulice jižního Bronxu. Na rozdíl od impozantního a nablýskaného Manhattanu je tato newyorská čtvrť zanedbaná, špinavá, lidé tu nejsou oblečeni tak okázale a zdá se, že i jejich pohyb je v porovnání s rytmem na Manhattanu jiný – žádný shon, stres či cílevědomý krok, místní se tu spíš jen tak potulují.
Když se ptám Randyho, jestli mu nevadí Chávezova pověst radikálního socialisty, jehož americká média považují za budoucího diktátora ve stylu kubánského vůdce Fidela Castra, jen mávne rukou. „Vím, že ho naše vláda nemá moc v lásce. Faktem ale je, že tady kolem je spousta lidí, kteří jsou v tak špatné situaci, že se klidně upíšou i ďáblovi.“
S pohledem upřeným z okna dodává: „Jedna moje sousedka žije sama se dvěma dětmi, ta se určitě nebude ptát, odkud se jí pomoci dostává, zvlášť když jde o teplo.“ Hugo Chávez má zastání i mezi některými vysoce postavenými newyorskými politiky. Například José Serrano, který Bronx zastupuje ve Sněmovně reprezentantů, nedávno Chávezovu osobnost i politiku veřejně vášnivě bránil. Při té příležitosti zaútočil na americko-kubánské lobbisty, kteří jsou považováni za členy jedné z nejmocnějších zájmových skupin s obrovským vlivem na vládu USA: „Především kubánský exil v Miami se snaží o prezidentu Chávezovi vytvořit pověst, že je stejně špatný jako Castro. Nevím, proč bychom nemohli respektovat demokraticky zvoleného prezidenta, a to i přesto, že jeho politika a styl jsou zcela odlišné od našich,“ zlobil se Serrano. Venezuelané především Zároveň je třeba uvést, že Chávez je terčem kritiky nejen v USA (U některých čerpacích stanic v jižanském státě Alabama se dokonce objevily hanlivé billboardy znázorňující Cháveze, pod nímž stálo: Nekupujte benzin od takového hajzla.), ale i ve své rodné zemi. Leopoldo López, starosta caracaské čtvrti Chacao a prominentní opoziční politik, Chávezovu „americkou misi“ nedávno označil v listu Universal za plýtvání penězi. „Proč dává peníze nejbohatšímu městu na světě?“ ptal se López. „Měl by se nejprve starat o chudé Venezuelany, kteří nemají střechu nad hlavou, pitnou vodu a naopak mají spoustu problémů s kanalizací,“ řekl López.
S jeho slovy souhlasí mnozí imigranti, kteří v New Yorku žijí. Alváro Montano, který ve Washington Heights na horním Manhattanu provozuje malou kavárnu kombinovanou s pekařstvím, poukazuje na snahu venezuelského prezidenta získat si ve světě pověst mírumilovného politika. „Chávez dělá přesně to co kdysi Castro. Ve světě ze sebe dělá hrdinu, velkého humanistu, ale ve své vlastní zemi to vede od devíti k pěti,“ kritizuje vůdce Montano.
Nediví se, že někteří Američané Cháveze dnes vychvalují a nedají na něj dopustit. „Oni ani pořádně nevědí, kdo Chávez ve skutečnosti je. Určitě by mnozí v jeho systému žít nechtěli,“ míní. Když opouštím jeho bistro, vybaví se mi slova Randyho Seymoura o ďáblu, kterému se zoufalí lidé klidně upíšou.
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
