Když se před bezmála dvaceti lety moje tehdy dvacetiletá kamarádka rozhodla, že se naučí vařit, narazila na zajímavou komplikaci. Žádná z kuchařských knih, které používala, se nenamáhala s vysvětlením takových věcí, jako jak se připravuje jíška nebo žmolenka. Znalost se automaticky předpokládala i u začátečníka. A protože internet tenkrát ještě nebyl, zvolila moje kamarádka to nejjednodušší řešení. Zavolala babičce.
Dneska najdeme na internetu spoustu rad a receptů na žmolenku z tuhého i rozehřátého másla a jíšku všech barev. Babičkám už kvůli tomu nevoláme. Začali jsme ale ve velkém dělat něco jiného - my, co na počítačích běžně pracujeme, jsme začali nutit své rodiče a prarodiče, aby k počítači usedli taky. Nutí je k tomu už sám náš životní styl. A generace lidí, kteří se v produktivním věku s počítačem v zaměstnání už nepotkali, se připojuje do sítě stále častěji.
Rodina, zvědavost a online na každém kroku. Nelze odolat „Počítač může být pro starého osamělého člověka velmi dobrým společníkem. Oknem do světa,“ říká Richard Pešek, lektor počítačových kurzů pro začátečníky z řad seniorů. Do kurzů, které lektoruje v rámci obecně prospěšné společnosti Elpida Plus, přicházejí lidé opravdu „počítačem nepolíbení“. Impulzy, proč se rozhodli naučit se dorozumět s touhle jim cizí technologií, jsou v zásadě tři.
Ten první je nátlak dětí a vnoučat. Někdy babička s dědou zdědí po dětech starší vyřazený počítač, „aby si to taky zkusili“, jindy rovnou pod stromečkem najdou úplně nový notebook. Druhým impulzem je zvědavost, chuť naučit se něco nového. Třetí příčinou je pronikání online světa do běžného života, které se jen těžko ignoruje.
Už i hlasatelé zpráv v rádiu odkazují na více informací na webu, na internetu jsou návody na všechny spotřebiče, zdravotnické informace. Ostatně vnoučata už posílají fotky z dovolené jedině mailem. A kdo má děti v zahraničí, tomu stačí jeden videorozhovor po Skypu, a už nedá na internet dopustit.
Senioři kurzy úplných základů vítají, jen v Elpidě se základní počítačové gramotnosti dostalo na 12 tisíc lidí. Učit se od vlastních dětí nebo vnoučat totiž většinou není dobrá volba. Ne každý je dobrý učitel, výklad může být chaotický, dost často také sklouzne k tomu, že mladí místo vysvětlení prostě určité úkony na počítači udělají sami.
Jen abych to nerozbila Výuka práce s počítačem pro seniory má svá specifika. Tím hlavním je pomalejší tempo, trpělivost a používání příměrů, které jsou pochopitelné. Zčásti by snad šla přirovnat k výuce školáků, i tam se učitel musí posunovat od konkrétních termínů k abstraktním. Třeba složky a adresáře jsou samy o sobě nepochopitelné, ale když lektor počítač připodobní ke skříni plné šanonů se spoustou oddílů a složek, je jasno.
Na rozdíl od dětí ale mívají starší lidé při práci s počítačem větší ostych. „Přistupují k tomu tak, že je to příliš drahé a že by to mohli poškodit. Bojí se, že něco špatně zmáčknou a nenávratně smažou. S tím si děti hlavu vůbec nedělají, ty klikají jak o život a žádnou zodpovědnost neřeší,“ říká Richard Pešek. Zbavit se strachu a pochopit, co všechno ta věc umí, v čem všem mi pomůže a jak na to - právě to je hlavním cílem kurzů.
V Elpidě trvá jeden kurz deset týdnů, tak aby uchazeči měli čas si všechno zažít a během týdne v rámci kurzovného i vyzkoušet v místní internetové kavárně. Cena kurzu je více než vstřícná, deset lekcí včetně učebnice stojí 850 korun. Při hodině přitom lektorovi pomáhají jeden až dva pomocníci, kteří pomáhají tápajícím držet tempo.
Kde najdu zavináč?
Ti, kteří ještě nejsou zcela rozhodnuti, že se k síti vůbec připojí, mohou navštívit například půldenní kurz, který pořádá Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky v Praze (VŠMIE). Tyto kurzy jsou financovány z grantu Městské části Praha 5 a pro veřejnost jsou bezplatné. „Kurzy pořádáme pátým rokem. Nejčastěji přicházejí lidé z ulice, kteří si přečetli inzerát, nebo je prostě nalákalo to, že jsou kurzy zdarma,“ popisuje Michal Bejček, který má organizaci kurzů na starost. „Často také chtějí od našich lektorů poradit, protože jim něco na počítači nefunguje.“ Kromě základů kurzů s počítačem pořádá škola i další, tematicky zaměřené kurzy, například na téma elektronická pošta nebo Skype a Facebook.
„Jak na internetové stránce poznáme odkaz? A co to je? Jak zjistíte, jaký typ programu Windows máte? Kde na klávesnici najdete zavináč? Jak zjistíte, zda píšete na české nebo anglické klávesnici? Co znamená cz v internetové adrese?“ zkouší průběžně znalosti svých studentů při výuce kurzu elektronické pošty na VŠMIE Rostislav Tomeš.
„Někdy je velice těžké sjednotit výklad tak, aby byl zajímavý pro všechny. Sice pokaždé uvádíme, pro koho je kurz určen, tedy například že elektronická pošta je vhodná pro ty, kteří již absolvovali základy práce s počítačem, lidé to ale ne vždy respektují. Někdo si sem přichází osvěžit znalosti, někdo je knihou nepopsanou. Jinak je to ale práce příjemná. Jestliže odměnou učitele je pár zaujatých očí, v těchto hodinách je jich dosyta.“ Půldenní kurzy pořádané VŠMIE budou letos pokračovat až do prosince, celkem jimi projde na 700 lidí.
Několikanásobná babička Jarka Vacková je internetem nadšená. Díky účasti hned na několika kurzech si po půl roce už přes Skype běžně telefonuje se svými vnoučaty, posílá fotografie a shání si informace o všem, co ji zajímá. „Nejdřív jsem chodila do kurzů základů, potom jsem si zaplatila individuální poradnu. Za stovku mi lektor pomohl do notebooku nainstalovat všechno, co můžu mít zdarma, prohlížeč fotek, Skype a tak. Když si dneska nevím rady, počkám na víkend a vnuci mi pomohou,“ říká.
„Počítač si koupilo pár sousedek tady z okolí, je to legrace. Přes den hlídáme děti a po večerech si mailujeme. Nedávno jsem potkala známou, která si stěžovala, že má vnoučata daleko a je pořád sama. Říkala jsem jí - pořiď si internet, je to perfektní - ale tvrdila mi, že by se to už nenaučila. To je nesmysl.“ Vzorné žačky & žáci nad věcí I v kategorii seniorů jsou viditelné rozdíly v přístupu k učení u žen a mužů. „Ženy, to jsou často takové ty vzorné žačky. Připraví si sešit na poznámky, tužku, mají otázky a na učení se těší,“ popisuje Richard Pešek. Muži jsou ale prý často povznesení. S tím souhlasí i Rostislav Tomeš: „Pánové často sedí a tváří se, že se jich to netýká.“
Veřejně se mužští neptají téměř nikdy, a když už s dotazem po hodině přijdou, formulují jej stylem -manželce to nejde. V tom jim ale ženy nezůstávají nic dlužné, sice dost často přiznávají „já jsem tam něco zmáčkla, nevím co, a stalo se mi tohle“, jakmile ale na něco sáhne manžel, neváhají ho lektorovi „nažalovat“.
Pro tyto případy mají v Elpidě každý pátek počítačovou poradnu. Od 14 do 16 hodin se zde veřejně řeší všechny problémy, které seniory při práci na počítačích potkaly. „Někdy tu řeším chyby, které jsem v životě neřešil, protože jsem je já ani nikdo okolo neudělal. Je až neuvěřitelné, co všechno mohou uživatelé na počítačích způsobit. Nutí mě to pořád se učit,“ usmívá se Richard Pešek.
***
PRŮVODCE ZAČÍNAJÍCÍHO LEKTORA PC KURZŮ PRO SENIORY
Pokud se rozhodnete uspořádat počítačový kurz pro postarší laiky ze svého okolí, nezapomeňte si připravit tištěné materiály, které účastníkům rozdáte. Vhodné je použít v nich jako ilustrace přesné otisky toho, co se zobrazuje na monitoru, používat vysvětlující příměry, grafické prvky.
„Je těžké při výuce kombinovat to, co vidím před sebou na tabuli, to, co mám na monitoru, a ještě si psát poznámky,“ říká Richard Pešek z Elpidy Plus, kde se používá speciálně připravená učebnice Školička internetu. Je to něco mezi knihou a pracovním sešitem, přímo ve výtisku je prostor pro zapisování soukromých poznámek. Na tuhle fintu přišli během výuky, když si žáci stěžovali, že vlastní poznámky někam založili a doma je pak nemohli najít.
len
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
