Nedávný soudní případ skupinky chlapců sdružených kolem serveru Pirate Bay nutně vede k otázce, zda má smysl proti internetu bojovat a zavírat lidi do vězení za něco, co zde prostě neodmyslitelně je a bude. Je naprosto iluzorní se domnívat, že kriminalizací sdílení dat na internetu se nám podaří tomuto mnohdy nechtěnému jevu zabránit, anebo jej alespoň omezit. Mladí kluci nám starším jasně ukazují, že daleko spíše potřebujeme změnit naše zavedené pořádky než se jen vztekat a z pozice moci je trestat.
Internet, svět sám pro sebe John Suler, člen katedry psychologie na Rider University, se již delší čas věnuje psychologii v prostoru internetové sítě. Hlavní devízou kyberprostoru je bezesporu jeho obrovská interaktivita a rychlost při výměně informací. Další zvláštností je stále otevřená možnost anonymity a z toho vyplývající proměnlivost osobní identity. Zdá se, že generace mladých lidí má potřebu občas preferovat fakt, že člověk není viděn, není k ničemu a nikým nucen, a přesto se může velmi dobře bavit.
Suler dále upozorňuje na to, že v anonymitě je náš projev jiný, odvážnější, věcnější, kritičtější, kdy si můžeme dovolit prezentovat své názory bez ohledu na následky. Ale uživatele internetu - a zvláště stálejší členy internetových komunit postupně přestává lákat ono skrývání se pod rouškou anonymity. V průběhu času se pro ně stává mnohem přitažlivější z anonymity naopak do jisté míry vystupovat. Pro mladé lidi na síti se pak určité internetové jméno stává jasným pojem, logem, značkou kvality a zárukou dobrého komunikačního vztahu.
Stále více mladým lidem právě o toto jde. Zakládají v kyberprostoru svá sdružení, nejrůznější internetové poradny, kde zcela zdarma poskytují poradenství pro kohokoli, zakládají si na kultuře seriozní komunikace. Jiní zase zakládají servery pro sdílení dat, kdy principu spravedlnosti a rovnováhy probíhá downloading a uploading dat, která tyto lidi zajímají. Nejčastěji jsou to hry, filmy a hudba. Vztahy mezi těmito lidmi bývají překvapivě korektní a generace našich dětí se v tomto smyslu k sobě chová mnohem lépe než my, jejich rodiče. Ale protože nám to občas leze do našeho obskurního byznysu, trestáme je za to, jak je ostatně naším ctěným zvykem.
Mezi další zjevná specifika kyberprostoru patří také rovnoprávnost sociálního postavení, kterou však mnozí „dospělí“ uživatelé chápou nesprávně jako anarchii ve vztazích, komunikaci, v pravidlech mateřského jazyka apod. V podstatě se ale jedná o to, že náš běžný sociální status přestává být v kyberprostoru podstatný, což může být často vnímáno jako ohrožení našeho vlastního narcistického zaujetí sebou samým. Internetový svět si prostě vytváří vlastní hierarchie bez souvislostí v reálném světě moci. Proto je zde mnohem populárnější mladý kluk, který je schopen nabídnout ke stažení kdeco a poradit s tím, co sám ovládá -než třeba politik, vědec, intelektuálský akademik či herec.
Uživatelé internetu mohou jediným kliknutím překročit jakoukoli územní hranici, což se ukazuje jako následný problém pro zavedenou právní vědu.
Asi nejvýraznější zvláštností komunikace v kyberprostoru je efekt, který John Suler nazývá desinhibicí, který by se v češtině dal nazvat jakýmsi „odložením zábran“. Jde tedy o mnohem snadnější a rychlejší překonání skrupulí, ostychu a plachosti, což postupně může vést logicky až k obcházení nejrůznějších zákazů, příkazů nebo zákonů. Podle Sulera disinhibice pramení z několika hlavích zdrojů: z anonymity (nikdo netuší, kdo jsem), z neviditelnosti (nikdo netuší, jak vypadám), z neutralizace sociálního statusu (všichni jsme si rovni) a ze solipsistické introjekce (všechno dění probíhá jen v mé hlavě a mám je zcela pod kontrolou).
Moc se na síti vytrácí Švédští „piráti“ a mnoho dalších mladých lidí nám stále naléhavěji posílají svůj vzkaz o tom, že kyberprostor zde je, bude a nepodaří se nám jej zkontrolovat, evidovat, regulovat a ovládnout. Moc se na síti jaksi vytrácí, hierarchické mocenské struktury ztrácejí smysl.
Přemýšlejme raději nad tím, jak změnit algoritmus vzniku copyrightu a dalšího nakládání s ním, než nad tím, kolik let napaříme klukům a holkám, kteří nežijí v úzkosti jako my, že tím přijdeme o kšefty. Umělec sám o sobě je rád, že se o něm na internetu ví, je si vědom toho, že zástupy mladých lidí za ním nepůjdou do kamenného obchodu s CD plackami. To jen paraziti z agentur a OSA pláčí nad výší svého výpalného.
***
The Pirate Bay
Česky: Pirátská zátoka. Švédská webová stránka, jež nabízí návody, jak zdarma na internetu stáhnout např. filmy či hudbu. Protože nepřímo nabízí nelegální software, stala se terčem soudních sporů a trnem v oku velkým mediálním společnostem. Její provozovatelé se tedy v roce 2007 rozhodli koupit ostrov v mezinárodních vodách, kde neplatí autorský zákon. V dubnu 2009 byla čtveřice zakládajících členů Pirate Bay odsouzena k jednoletému trestu vězení za šíření nelegální hudby a filmů. Provozovatelé serveru navíc musí mediálním společnostem, které poškodili, vyplatit zhruba 30 milionů švédských korun.
O autorovi| Petr Moos, klinický psycholog a psychoterapeut
