Dispečeři Linky bezpečí, což je bezplatná telefonická linka krizové pomoci pro děti a mladistvé, přijali tentýž rok téměř 1200 hovorů od dětí, které si stěžovaly, že je někdo obtěžuje na síti. Meziročně jde o dvojnásobný nárůst.
„Dítě třeba zavolá, protože se mu spolužák naboural na facebookový profil nebo mu vytvořil falešný účet na sociální síti,“ řekla LN vedoucí Linky bezpečí Kateřina Lišková. Pokud se takové situace dějí opakovaně a dlouhodobě, jde už o šikanu. Kvůli ní konzultantům loni volalo přes 2200 dětí, meziročně mírně více.
Jak funguje linka bezpečí
V poslední době přibývá případů, kdy agresor šikanuje oběť právě v kyberprostoru, což má dopad na třídní kolektiv. Kyberšikana neboli forma šikany prostřednictvím elektronických médií úzce souvisí s šikanou ve škole, s níž se děti potýkají nejčastěji. Přes 1600 jich v roce 2019 zavolalo na Linku bezpečí kvůli tomu, že je spolužáci ve třídě šikanují.
„Pokud je dítě šikanováno přes internet a spolužáci se mu pak smějí ve škole a nejhůř mu je právě tam, spadá tento druh šikany statisticky pod skupinu šikana na půdě školy,“ vysvětlila Lišková.
Učitelé mnohdy nepoznají, že se žák ve virtuálním prostředí potýká s šikanou. „Kantoři dost často ani nevědí, že se v jejich třídě něco takového odehrává, protože šikanu fyzicky nevidí. Dřív, když se šikanovalo pouze v prostorách školy, měli učitelé větší šanci si něčeho všimnout,“ uvedla Lišková z Linky bezpečí, kterou provozuje stejnojmenná nezisková organizace a v Česku funguje šestadvacátým rokem.
Internetový svět je nejnebezpečnější pro děti ve věku od 15 do 17 let.
Mobily brzdí vývoj malých školáků. Plaga s plošným zákazem nesouhlasí, bavit se chce o regulaci na prvním stupni |
Právě tato věková kategorie se podle dat Linky bezpečí potýká nejčastěji s kyberšikanou či obtěžováním na internetu, mimo jiné s kyberstalkingem (dlouhodobým pronásledováním oběti pomocí internetu), sextingem (rozesíláním textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem), lákáním na schůzku nebo falšováním a napadáním profilů na sociálních sítích.
„Stačí jeden dva dny a dítě začne útočníkovi důvěřovat. Zvláště když dívka trpí depresí a připadá si ošklivá, ráda si vyslechne lichotky od neznámého ‚kamaráda‘ na internetu, pošle mu fotky a podobně,“ řekl LN mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner, který sám přednáší o nebezpečí internetu na školách.
Kyberšikana podle Matznera mnohdy začíná jako nevinný žert. „Dřív si děti dávaly připínáčky na židle, dnes na sociálních sítích sdílejí nevhodné fotografie a pak se to nabaluje,“ uvedl.
Posměšky a izolace
Agresoři dítě v kyberprostoru šikanují nejčastěji tím, že ho veřejně zesměšňují, šíří jeho nelichotivé fotky či videa, píší o něm nepravdivé příspěvky na sociálních sítích nebo oběť izolují z online komunit, třeba z třídní skupiny na Facebooku.
„Děti mají na sociálních sítích třídní skupiny a tam se různě napadají. My jako kantoři tam nemáme přístup,“ uvedla pro LN ředitelka Základní školy Harrachov Helena Stříbrná s tím, že pedagogové nemají přehled, co se na internetu mezi dětmi děje.
Nenávist se šíří z ‚temných tůní‘. Co podniknout proti šířící se nenávisti na internetu? |
I ona potvrzuje, že se kyberšikana přenáší na půdu školy, neboť se napadané dítě nemusí v kolektivu cítit komfortně. „Pokud se o šikaně dozvím, mám ze zákona povinnost to řešit, i když se ponižovaní dítěte děje mimo školu,“ dodala Stříbrná.
Kyberšikana může ve třídním kolektivu vyústit až k fyzickému napadání, kdy agresor oběť bije, ničí jí osobní věci a podobně. Právě takový druh šikany podle Liškové mezi dětmi převažuje.
Proč má někdo touhu ubližovat ostatním? „Dítě může být samo nešťastné a léčit si své komplexy na slabších,“ uvedla Lišková z Linky bezpečí, na niž mohou děti anonymně volat s prosbou o pomoc 24 hodin denně.
Agrese může rovněž pramenit ze špatné výchovy, nevhodného domácího prostředí či poruchy osobnosti. Koneckonců v úvodu zmíněný třináctiletý žák harrachovské školy měl podle ředitelky Stříbrné dlouhodobé problémy v rodině a byl umístěn do střediska výchovné péče. Jde o státní zařízení, jehož cílem je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování u dětí.
Zákaz vstupu s mobily!
Kyberšikanu mezi svými žáky musela loni řešit téměř každá třetí škola. „Ve srovnání se školním rokem 2016/2017 vzrostl ve školním roce 2018/2019 podíl škol, které toto rizikové chování řešily, z 20,5 procenta na 29,9 procenta,“ stojí v nejnovější výroční zprávě Kvalita a efektivita vzdělávání a vzdělávací soustavy ve školním roce 2018/2019.
Odborníci z České školní inspekce to dávají za vinu i skutečnosti, že téměř každý žák vlastní nějaký informační a komunikační prostředek, případně k němu má přístup.
Ředitel Střední školy obchodní v Praze Ivo Krajíček potvrzuje, že se s kyberšikanou setkává. „Virtuální prostor se rozšiřuje a mladí lidé ho bohužel nevyužívají vždy správným způsobem,“ řekl LN. Podle něj by každá škola měla mít k dispozici poradnu, která se těmito záležitostmi zabývá.
Žáci vinohradské střední školy se o nebezpečí internetu vzdělávají v rámci občanské výchovy či informatiky. „Učíme děti, že když něco napíší na sociální sítě, tak to tam zůstane a zasáhne to více lidí, než když to pronesou na chodbě,“ uvedl Krajíček.
Kyberšikana je mnohdy zákeřnější než šikana tváří v tvář, neboť agresorů na internetu může být mnohonásobně více a snáz zasáhnou širší publikum. Dlouhodobé ponižování a posměšky mohou v krajních případech oběť donutit až k sebevraždě či sebepoškozování.
Psycholožka Michaela Veselá ve své ordinaci pravidelně pracuje s dětmi, které se staly oběťmi kyberšikany. „Její hlavní úskalí je v tom, že je veřejnosti méně známá, a tudíž mají lidé tendenci ji bagatelizovat a podceňovat. Proto může skrytým způsobem narůst do velkých rozměrů,“ řekla LN. Děti podle ní vědí, že jejich aktivity na sociálních sítích by jim rodiče nechválili, a proto se jim nesvěřují.
Ředitelka harrachovské základní školy v rámci prevence kyberšikany pořádá besedy s odborníky. „Měli jsme tu libereckého komisaře Jana Melšu z oddělení kyberkriminality a vedl tu dvě úžasné besedy, jednu s dětmi a druhou s rodiči. Žáci měli přednášku povinnou, rodiče samozřejmě dobrovolnou, bohužel jich přišlo jen devět,“ postěžovala si Stříbrná s tím, že někteří rodiče dlouhodobě nejeví zájem o problematiku kyberšikany.
Vedení Základní školy Rudná u Prahy zašlo dál – zakázalo žákům na druhém stupni využívat ve škole mobily. „Odevzdávají je při vstupu do školy do šatních skříní a dostanou je až při odchodu,“ řekl LN ředitel středočeské základní školy Pavel Kasal. Dnešní děti podle něj využívají nadměrně mediální zařízení a na internet dávají choulostivé informace. Opatření má alespoň částečně pomoci v boji proti kyberšikaně.
„Slečny nerozvážně sdílejí své fotografie na sociálních sítích a děti se jim pak posmívají, chlapci zase točí různá videa a stávají se terčem posměchu,“ pokračoval Kasal. Sám několik takových případů s žáky řešil, nejčastěji si u ředitele stěžují rodiče obětí. „Poučil jsem žáky, že se tak nemají chovat. Pokud je případ závažnějšího charakteru, musíme se obrátit na policii,“ uvedl Kasal.
Oběť problém podceňuje
Dispečeři Linky bezpečí se snaží oběť šikany zbavit strachu a poradit jí, jak by měla o svých potížích informovat rodinu či učitele.
„Je to velmi individuální, záleží na konkrétním hovoru, vždy se ale snažíme dítě uklidnit a prožívat s ním krizovou situaci,“ uvedla vedoucí neziskové organizace Lišková. Podle ní se často stává, že šikanované dítě problém bagatelizuje a nepřizná si, že je oběť.
„Je důležité, aby si rodiče všímali chování svých dětí. Pokud zaregistrují změny, je vhodné nabídnout prostor si promluvit o tom, zda se něco neděje,“ řekla LN mluvčí Linky bezpečí Regina Jandová.
Ministerstvo školství pedagogy učí, jak případný problém řešit. Resort vydal metodický pokyn k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních, část se zabývá přímo kyberšikanou.
„Učitelé se z něj dozvědí, co je kyberšikana, jaké jsou vhodné a nevhodné postupy při setkání s daným problémem. Jak účinně a v souladu s legislativou postupovat a na koho se případně obracet,“ řekla LN mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
