Placatka není jen nějaká obyčejná flaška.
Velikostí i tvarem je to lahev příruční a přenosná, lahev určená do terénu, do nepohody, navržená tak, aby se vešla do náprsní kapsy kabátu, saka či flanelové košile, a byla tak fyzicky blízko nitru svého majitele. On ji hřeje na své hrudi, ona jeho u srdce.
Za správných okolností má mezi placatkou a majitelem vzniknout určité citové pouto, jaké známe z velkých děl klasické literatury (například vztah kozáka Tarase Bulby k jeho dýmce). Je v tom až cosi intimního. Placatku si málokdo představí jako lahev, kterou otevíráme při slavnostních příležitostech, ale díky této vzájemné intimitě je každé otevření placatky cosi svátečního. S placatkou může být svátek kdykoli. Několikrát denně.
S plochou lahví můžete mít společná tajemství. Například alkoholismus. Pro ten jsou vhodné etikety „Sbohem abstinence“ a „Pravá šoférská“.
Placka ukrytá v kapse se dá pronést kamkoli, pomůže vám udělat si kdykoli na toaletě pár tajných svátků a neohlíží se na to, jestli jste chirurg, řídíte kamion, stavební jeřáb nebo jednání v parlamentu.
Intimita mezi placaticí a jejím majitelem s každým dalším svátkem roste, za příznivých okolností se dokonce přenáší i na osoby v blízkém okolí. A právě pro takové chvíle je vhodná lahev s etiketou „Chlapská ústní voda“. Dokonale vystihuje atmosféru svátečních okamžiků, kdy cítíte na skráních dech vašich nejbližších: starých kamarádů, nebo naopak chlapíků, které jste v životě neviděli.
A navzdory tomu, že jste všichni přesvědčení homofobové, držíte se kolem ramen. A přestože už jste si vykřičeli hlas a nemáte hudební sluch, už hodinu sborově zpíváte.
Ach, to chlapské tulení! ?
