KRAKOV (od zpravodaje LN v Polsku) Krakovský filmový festival, jenž se koná od roku 1961, jde napříč dramaturgií běžných přehlídek kinematografie: zaměřuje se na snímky dokumentární a animované a na krátké filmy všech druhů. Přestože jde o akci u nás nepříliš známou, jedny z prvních úspěchů na ní zažili někteří přední představitelé světového i českého filmu – například Krzysztof Kieslowski, Werner Herzog nebo Jan Svěrák.
Srdcem přehlídky jsou i letos tři soutěžní sekce. V mezinárodní soutěži dokumentů se bojuje o Zlatý roh, v mezinárodním klání krátkých filmů vítěz získá Zlatého draka a nejlepší polský titul si odnese Zlatého „lajkonika“. Drak i lajkonik jsou symboly Krakova, přičemž druhý – postavička vousatého muže na stylizovaném hřebci – vychází z pověsti o invazi Tatarů. V porotách zasedají například režisér Bartek Konopka, loňský vítěz lajkonika za dokument Králík po berlínsku, či slavný příslušník polského „kina morálního neklidu“ Krzysztof Zanussi.
Dalším známým hostem letošního ročníku je Jonas Mekas. Filmař litevského původu se po druhé světové válce dostal do Spojených států, kde spolupracoval s osobnostmi jako Andy Warhol, Allen Ginsberg nebo Salvador Dalí a vysloužil si označení „kmotr amerického avantgardního filmu“. Mekas v Krakově uvedl svou retrospektivu a převzal prestižní cenu Drak draků, jejímiž předchozími laureáty jsou třeba Albert Maysles či Jan Švankmajer.
Letošní festivalové jubileum připomíná divácky atraktivní sekce Top Ten Kraków, která rekapituluje to nejlepší, co pořadatelům za uplynulé půlstoletí prošlo pod rukama. Návštěvníky čekají například Oscarem oceněné snímky Tango od Zbigniewa Rybczynského a Vosa Andrey Arnoldové, Švankmajerův Zánik domu Usherů či Svěrákovi Ropáci. Neméně populární programový blok Za zvuků hudby navazuje na tradici z minulosti. Na projekcích většinou pod širým nebem si díky ní diváci mohou vychutnat známé i méně známé tituly na hudební téma. Patří mezi ně koncertní snímek Martina Scorseseho Rolling Stones, Wendersův film Buena Vista Social Club, dokument o vzniku reggae Rocksteady – The Roots of Reggae či dojemný titul Anvil! The Story of Anvil o kapele, která ovlivnila hvězdy thrash metalu, ale sama se ke slávě jaksi neprobojovala. Z nesoutěžních sekcí přitahuje pozornost v neposlední řadě také Noc videoklipů, která se koná v noci na zítřek. Speciální pozornost je věnována izraelským dokumentům, jež triumfovaly na loňském Krakově a slaví úspěchy i celosvětově (viz na Oscara nominovaný „animovaný dokument“ Valčík s Bašírem). U této příležitosti včera proběhla panelová diskuse, na níž zástupci kinematografie z Izraele představili tamní metody produkce a možnosti mezinárodní spolupráce.
Soutěžní bloky jsou pak postavené často tak, aby se v nich záměrně mísily nejrůznější žánry a formáty. Například v krátkometrážním pásmu 4 se sešel animovaný snímek Láska a krádež, morfující do sebe ve zběsilém rytmu postavičky z popkultury, hrané izraelské mikrodrama Na opušťáku, bizarní turistické video Setkání či půvabně morbidní historka Taxidermie. V soutěži dokumentů Českou republiku reprezentují dokumenty Mám ráda nudný život Jana Gogoly a česko-slovenská koprodukce Osadné Marka Škopa. V rámci programu letošního ročníku proběhla i exkurze do nedávno dokončených ateliérů Alvernia, situovaných asi pětatřicet kilometrů od Krakova. Při pohledu zvenku studio běžné ateliéry, využívající prostory hranatých hal, absolutně nepřipomíná: vypadá jako lunární stanice, sestávající z tuctu kopulí s okrouhlými okny propojených prosklenými tubusy. Strohý betonový vnitřek je vyzdoben žebry, zábradlími a dalšími detaily jako od H. R. Gigera a nejen díky tomu působí, že by se sám rázem mohl stát dekorací pro sci-fihoror. Není v něm ale neútulno – a co víc, tvůrci v něm mají k dispozici veškeré zázemí. Zaměstnanci si zakládají na tom, že studio dokáže obstarat všechny služby, takže klient může přijít se scénářem a odejít s negativem. Vedle ateliéru o 2000 metrech čtverečních nechybí luxusní nahrávací studio pro kompletní orchestr s konfigurovatelnou akustikou, kterou pro své pokusy využívá i krakovská polytechnika, oblíbený mixážní pult Micka Jaggera, postprodukční studio, vlastní agregát i hotel, byť toho času ve výstavbě.
