Těžko Julii Delpy někam zařadit. Žije v Evropě i USA. Začala jako herečka, ale fušuje do tuctu filmových profesí. Když se jí nechce točit, nahraje desku. Dělá si co chce, což je v dnešním zábavním průmyslu záviděníhodná pozice. A teď se jí zachtělo vyrobit nenápadný snímek, u kterého se postarala o scénář, režii, střih, hlavní roli a ještě několik dalších profesí.
Titulní dva dny v Paříži čekají na Jacka a Marion – partnerskou dvojici, která to spolu táhne už dva roky. Město nad Seinou pro ně má být romantickou zastávkou na cestě z výletu po Itálii zpět do domovského New Yorku. Místo toho se stane hraniční zkouškou jejich vztahu.
Dialog nade vše Vedle rolí ve všech dílech Kieslowského trilogie Tři barvy je u nás Julie Delpy nejznámější díky diptychu konverzaček Před úsvitem a Před soumrakem Richarda Linklatera. Dva lidé se v nich téměř v reálném čase propovídají nocí ve Vídni, respektive v Paříži. Právě k této poetice se Delpy vrátila, ale pozměnila ji natolik, že se nedá mluvit o nápodobě. Její verze filmu o milostném dialogu v evropské metropoli vyměňuje trojí jednotu a maximální stylovou sevřenost vzorů za větší pestrost v podobě exkurzů do frašky, tragikomedie a (zdánlivého?) sebezpytování. Není to horší cesta, je jen jiná.
Terapie filmem Zahřát se na provozní teplotu 2 dnů v Paříži chvíli trvá. Jack (Adam Goldberg) nejdřív působí jako změkčilý, hypochondrický, zkrátka nesympatický blbec, se kterým se přece ta blonďatá královna nemůže zahazovat. Ale po společném obědě s Marioniným otcem a matkou (hrají je režisérčini skuteční rodiče) a hlavně po následných setkáních s jejími bývalými partnery se houpačka zvrhne ve prospěch nebohého Američana ztraceného s cizí ženou v cizím městě.
(Tak se mu situace aspoň jeví.) Tím spíš, že Marion (ano, Julie Delpy) svůj někdejší milostný život ještě nemá zdaleka dořešený. Delpy ve zdánlivě milé romantické komedii nešetří nic a nikoho a předvádí hotový almanach kulturních rozdílů. Šije do Američanů: Jack, sám o sobě hromádka neštěstí, hned v úvodu schválně zmate tlupu obtloustlých zaoceánských turistů, kteří Paříž navštívili jen díky tupému bestseleru Šifra mistra Leonarda.
Nešetří Francouze: kolekce jejích bývalých milenců je přehlídkou afektovanosti a slizu, o přehlídce nevábných pařížských taxikářů ani nemluvě. Nevynechává vlastní rodinu: lze mít důvodné podezření, že přinejmenším netaktnosti padající od úst rodičů Marion jsou inspirované vlastními vzpomínkami.
A co je nejdůležitější, nejvíc ze všeho dává zabrat sama sobě. Ke konci filmu její postava vychází jako sobecká hysterka, kterou by vlastně nikdo neměl mít rád. Že by terapie filmem?
2 dny v Paříži vedle Linklatera více či méně explicitně citují kinematografickou klasiku velikosti Rosselliniho nebo Godarda. Není to pro pocit vlastní důležitosti, nýbrž z hravosti. Ze stejného důvodu zřejmě obsahují i zbytečný vedlejší příběh s fastfoodovým teroristou. Všechny přesahy však nakonec naštěstí kapitulují před hlavním, univerzálním a střízlivým vyzněním filmu. Vztah je práce na plný úvazek a dost často bolí. Ale nic lepšího pro život ještě nikdo nevymyslel.
HODNOCENÍ LN ****
2 dny v Paříži (2 Days in Paris)
Francie 2007 Scénář a režie: Julie Delpy Hudba: Julie Delpy Hrají: Adam Goldberg, Julie Delpy, Daniel Brühl, Marie Pillet aj.
Distribuce v ČR: Palace Pictures Premiéra: 25. 9. 2008
