Lásku nebeskou jsme prožili i o Silvestru. V jedenáct večer si kamarád najednou uvědomil, že by měl být někde jinde s někým jiným. Se svojí holkou, t. č. v Pardubicích, 115 km od Prahy. Aspoň pusu jí v 00.00 dát. Scéna jak z amerického slaďáku, hlavní hrdina na poslední chvíli běží přes celé letiště k odbavovací přepážce, která se už pomalu uzavírá... a stíhá to! Dá své životní lásce pusu, vyznají si city a žijí spolu šťastně až do smrti. Titulky. Střih - zpátky do silvestrovské noci v Praze. Hledáme čísla taxislužby a předpokládáme, že dotyčný kamarád si zjistí cenu a spadne zpátky na zem. Ale on si objednává vůz!
Po dvaceti minutách pořád nikde nic. „Hele a není krapet divný, že si na tebe nevzali číslo a neřekli, kdy přijede?“ Nakonec ale přece jen odjíždí. „Buďto tam zůstaň, nebo ji přivez s sebou!“ křičíme na něj. Je něco před jedenáctou a pochybujeme, že to stihne. Vítězoslavný telefonát, stihnul to, po dálnici 200 km/h, smrt v očích, ale co by pro ni neudělal. V půl druhé byl zpátky. Za 3000 Kč dostal pusu a dotyčnou tam v šoku nechal sedět (omlouvá ji, že šla 1. ledna do práce). To je panečku láska! (Anebo si doplňte libovolný hanlivý výraz). Ještě bych chtěla pozdravit Magdu, Tomáše a Milana, kteří nevěřili, že toto spatří světlo světa (nikdo vám totiž nevěří, že to opravdu publikujete, dokud to nevyjde černé na bílém.) Láska technická Mé poslední lásky jsou spíše technického rázu. V našem hypersupermegamarketu konečně zavedli samoobslužné pokladny. Úžasná věc! Starší lidi se toho bojí, nebo o tom vůbec nevědí, a tak se jim vyhýbají jak čert kříži. Často je tam úplně prázdno. Princip je primitivní - sami si namarkujete zboží (hrozná legrace, návrat do dětství a období her na prodavačku, doktora a řidiče), nastrkáte peníze či kartu a jdete. Žádné znuděné pokladní, které nepoznají avokádo od manga, pizza rohlík od croissantu, nespočtou rohlíky a platba kartou jim trvá pět minut. Sice pravda, ještě jsem nezkoušela hledat v seznamech ovoce, zeleninu ani pečivo, ale i tak to podle mě bude rychlejší, než si vystát frontu u pokladny (vždycky si vyberu tu nejpomalejší ze všech), pak čekat, až to všechno pokladní pomalinku namarkuje a zaplatit. Stejný systém funguje i v jednom obchodě s elektronikou. 18. prosince jsem dostala opravdu „skvělý“ nápad na dárek, ba co hůř, dokonce jsem jej i objednala. Osobní vyzvednutí. Smířila jsem se s několika hodinami, které tam společně s dalšími desítkami lidí strávím, nabila si baterky v MP3, vzala knihu a vyrazila. Za pět minut jsem měla zaplaceno (opět samooblužný automat), za dalších deset minut mi zboží donesli ze skladu. Byla jsem v šoku. Dokonce i Česká pošta se ukázala v dobrém světle, když obyčejné zásilky přišly druhý den, vánoční přání sice třetí, ale pořád před Vánoci.
Jak říká jedno africké přísloví - „Kdo miluje svého psa, musí milovat i jeho blechy“.
O autorovi| Petra Doubková, http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
