Tým robina dunbara, profesora evoluční antropologie z Oxfordské univerzity, došel nejprve k objevu, že člověk může reálně zvládnout tak 150 přátel. což prý potvrzuje i Facebook, kde má většina lidí okolo 120 až 130 přátel. ti se dělí do dvou podmnožin.
první je okruh nejbližších přátel, který tvoří podle dunbara nejčastěji pět lidí.
Jsou to jsou ti, s nimiž se vidíme alespoň jednou týdně a obracíme se na ně, když jsme v nesnázích.
druhou podmnožinou je prstenec lidí, s nimiž se potkáváme přibližně jednou za měsíc a „kdyby zítra umřeli, tak by nás to mrzelo a stýskalo by se nám po nich“, říkají vědci.
Když vstoupíme do nového romantického vztahu, zjistil profesor dunbar, klesne počet našich nejbližších přátel z pěti na čtyři. A protože jedním nebo jednou z těch čtyř je právě osoba, s níž jsme v romantickém vztahu, znamená to, že jsme kvůli lásce přišli o dva nejbližší přátele.
„Intimnost milostného vztahu – to, jak jsme do něj emocionálně zapojeni – velmi úzce koreluje s frekvencí našich vzájemných interakcí s těmito osobami,“ vysvětluje situaci poeticky profesor dunbar a vy se možná ptáte, k čemu nám takový výzkum je.
tak například se může stát základem výmluvy, kterou suverénně odmítnete pozvání na pivo. Stačí seznámit kamaráda, který vás zve, se skutečností, že se vlastně nikdy nepropracoval mezi vašich pět nejbližších, nicméně patří do široké skupiny asi sto padesáti lidí, kteří jsou vám tak nějak sympatičtí, ale je prokázáno, že se s nimi stačí scházet jen jednou za měsíc. A pak ho co možná nejvřelejším tónem ujistěte, že britští vědci objevili, že kdyby zítra umřel, asi by se vám chvíli stýskalo.
to by mělo zabrat i na opravdu neodbytné organizátory hospodských sezení.
Ale především nám taková vědecká studie znovu odhaluje omezenost, ba falešnost podobných výzkumů ve světle zdravého selského rozumu. Člověk se zdravým selským rozumem, jako třeba já, totiž moc dobře ví, že existuje nejméně jedna skupina obyvatel, která staví výzkum nějakého oxfordského profesora a jeho kolegů na hlavu.
Má totiž načtené memoáry oblíbených filmových a televizních herců, ze kterých je zřejmé, že obvyklý herec musí mít přibližně sto až sto padesát opravdu nejbližších přátel, občas i víc. A množina lidí, které mají tito umělci prostě tak nějak rádi a jejichž smrt jim působí žal, se přibližně shoduje s celkovou populací země, v níž trvale bydlí. naprosto dostačujícím důkazem je množství zdrobnělin, kterými své známé i neznámé přátele v memoárech označují. vedle masového přátelství zvládají i několik paralelních romantických vztahů, a to i k osobám, jež dávno nežijí, nebo k postavám, které vytvořil v hlavě scenárista televizního seriálu, v němž se chystají hrát.
takže pozor na nějakou vědu. Člověk si nesmí nechat jen tak něco nakukat. ?
O autorovi| Ondřej Formánek, redaktor Pátku ondrej.formanek@lidovky.cz
