Před věznicí Slívková postávala už od časného rána. "Přišla jsem se zeptat. Bavit se se mnou ale nikdo nechce. Věřím, že ho pustí už dnes. Počkám si tady na něj. Celou noc jsem nespala. Nemůžu se totiž dočkat," svěřila se žena.
A měla štěstí. Pracovníci věznice dnes amnestované propouštěli jen pozvolna. Trpělivostí se v chladném a větrném počasí museli obrnit všichni čekající. Jak novináři, tak příbuzní. Muška byl přibližně dvacátým mužem, který od rána věznici opustil. Bylo krátce po jedenácté dopoledne, když svou družku poprvé spatřil a objal. "Věděl jsem, že tu bude. Tak dobře ji znám," řekl.
Do vězení nastoupil kvůli neplacení alimentů. Původně dostal trest veřejně prospěšných prací. Ten ale nevykonal, a tak musel do vězení. "Bral jsem to moc na lehkou váhu. Všechno. Placení i trest," řekl. Do vězení už zpátky nechce. Věří tomu, že najde práci a bude žít řádným životem.
Spolu s Kateřinou se pak ruku v ruce vydali na zastávku trolejbusu, kde se alespoň částečně ukryli před větrem. "Musíme to dnes spolu oslavit. Zítra pojedeme do Jistebníku za mou maminkou a oslavíme to znova," plánovali společně další dny.
