Ministerstvo zdravotnictví nepolevuje ve snaze ušetřit peníze všude, kde to jen jde. Lázně hrazené z pojištění v Česku rozhodně nejsou vymožeností, kterou by využívali pouze ti, kteří je nezbytně potřebují. Určitá restrikce je v tomto případě dozajista namístě. Provozovatelé a majitelé lázní budou pochopitelně protestovat, přijdou o významnou část zákazníků a tím i zisku. Lékaři budou patrně protestovat méně hlasitě, vždyť dobře vědí, že pro své známé někteří z nich předepisovali lázně jako lepší formu dovolené se státním příspěvkem.
Na druhé straně by si měly pojišťovny i ministerstvo pohlídat, aby seškrtáním nezlikvidovaly i to přínosné. Mnozí pacienti se po lázeňském pobytu (který následuje léčbu) vracejí do normálního provozu mnohem rychleji a je možné přímo měřit ekonomický přínos lázní. A šetření by rozhodně nemělo paušálně připravit o možnost hrazeného pobytu ekonomicky neaktivní obyvatele, lázně mohou často zásadně ovlivnit kvalitu jejich života.
Reforma, která nikoho nebolí, není reformou. Je pochopitelné, že se ozve dost těch, kteří si přisvojují na lázně nárok. Takovým je třeba připomenout, že lázeňský pobyt hrazený z veřejného pojištění je svého druhu exotickou dovolenou, na tu též nejezdí průměrný občan každý rok, a přitom se dá říci, že spoustě lidí ohromně prospívá. Každému, kdo zasáhne do extrémně plýtvavého systému zdravotnictví, bychom měli tleskat. Neděje se tak přece proto, aby někomu vznikla újma, ale proto, abychom udrželi i do budoucna úroveň péče.
