Lidovky.cz: Jeden z momentů, který „odšpuntoval“ nutnost zabývat se péčí na sociálně-zdravotním pomezí, byl příběh staršího vdovce. Nemocnice ho pustila nedoléčeného domů, aniž by o tom dala vědět rodině. Dopadlo to fatálně, senior zemřel. Dějí se takové věci často?
Pořád se to děje. Problém s tím mají hlavně na chirurgických a ortopedických odděleních, kde je velký tlak na lůžka. Pacienti se tam rychle střídají a lůžka nemohou být obsazená dlouho. Jakmile jsou tedy lidé zaléčení, zdravotníci se je snaží přesunout jinam nebo propustit domů. Často o tom rozhodují náhle – na ranní vizitě pacientovi oznámí, že jde odpoledne domů. To pak ale může přinést problémy.
Lidovky.cz: Vzpomenete si na nějaký další případ, kdy přineslo rychlé rozhodnutí problémy?
Vzpomínám si třeba na půl roku starý případ pána z interny. Byl kvůli své nemoci dezorientovaný, takže byl v detenci. To znamená, že o sobě nemohl sám rozhodovat. Jeho stav už ale akutní péči nevyžadoval, lékaři ho proto propustili. Zrušili mu detenci a řekli, ať jde domů. Výsledkem bylo, že si ten pán ještě týž den způsobil ošklivé zranění. Spadl v obchodě a rychlá ho odvezla zpátky do nemocnice.
Lidovky.cz: Takže nemocnice nakonec volné lůžko nezískala a místo úspor sčítala další náklady…
